OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto bude pre slovenský death metal veľmi silný rok. Je marec a už tri spolky sezónu načali tak, že nebude ľahké udržať tempo a kvalitu. Prvý bol debut MORDUM, čoskoro si prečítate niečo o trojke od BRUTE a práve teraz je na rade piaty dlhohrajúci album prešovských smrtonosov PERVERSITY. Tí v roku 2017 oslavujú 22. výročie odvtedy, čo sa rozhodli, že len počúvať americké i európske deathmetalové bandy zvučných i menej známych mien im už nestačí a rozhodli sa zmastiť v skúšobni niečo vlastného.
Bol prelom leta a jesene, keď do redakcie Metal Hammer CS našlo cestu ich debutové demo „The Embarassed“, šesť skladieb, kazeta, čiernobiely obal, vidím ho tu na poličke. Je to už takmer dvadsať rokov... Táto prvá nahrávka prinášala na svoju dobu a fakt, že bola prvá, celkom slušnú hudbu, inšpirovanú prevažne US scénou, a aj naživo PERVERSITY rýchlo získali povesť skupiny, ktorá to na pódiu dokáže roztočiť. Ďodi Košč, jediný zo zakladajúcich členov, odjakživa vedel, ako zapracovať na vývoji po každej stránke, a tak sa osem rokov od založenia podaril naozaj vyspelý a dotiahnutý albumový debut u francúzskych Perrenial Quest Records.
Prešovčanov samozrejme neminulo nič z toho, čo vo svete hrania extrémneho metalu oddeľuje slabých od vytrvalých a častokrát rozhoduje o existencii i neexistencii. Nekonečné zmeny v zostave – oficiálne zdroje udávajú 19 bývalých členov vrátane známych mien domácej scény. Striedanie vydavateľstiev – aktuálni M.A.P. sú už piatou značkou, u ktorej PERVERSITY vydávajú, a verím, že to bolo dobré rozhodnutie. Rozhodne sa podarilo vyhnúť nemilým zvukovým nedostatkom tamojších nahrávok KILLCHAIN a CRIMINAL ELEMENT, „Idolatry“ hrá tak, že na dosiahnutie preferovanej hlasitosti netreba na veži „prikúriť“.
Zostava, ktorá novinku nahrávala, zaznamenala oproti tej z EP „Infamy Divine“ len jednu zmenu, basgitaru má na starosti Oči zo stropkovských KILLERFACE. Materiál vznikol v popradskom štúdiu Martina Barlu (bubeník ASTAROT), ktorý je podpísaný pod nejednou zvukovo vydarenou domácou nahrávkou prevažne extrémnejšieho metalového razenia a je presne taký, aký toto podanie death metalu potrebuje – hutný, valivý, ponurý, s plnými gitarami, ktoré v pozadí démonicky trilkujú alebo zlovestne zavyjú, s harmóniami znejúcimi ako sirény z inferna. Bicie tu dunia ako kopytá démonov, dupajúce pekelný prach i kosti biednych ľudských červov.
PERVERSITY hrajú drviaci, brutálne ladený death metal, postavený väčšinou na rýchlych a náklepových tempách, striedaných pomalšími valcujúcimi riffmi s ťahavými halucinujúcimi tónmi gitár. Priestorové vyznenie tejto zloby, v textoch vzývajúcej svet démonov, rúhania a rituálov, je naozaj pôsobivé, vyhrávky a sóla nad gitarovými hradbami pripomínajú blesky pretínajúce husté čierne mračná či rozžeravenú lávu raziacu si cestu trhlinami v prastarej sopečnej hornine. Kazateľov hlboký growl dopĺňa Ďodiho vyšší rev a o škreky vo viacerých skladbách sa postaral gitarista Fetus (už nejaký čas aj vokalista BRUTE).
Prešovské kvinteto je oddávna inšpirované „pekelníckym“ americkým death metalom, ktorého pravidlá napísali IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE a podobní. V určitých momentoch ozajstnej podzemnej zúrivosti sa nájde aj odraz Južnej Ameriky, povedzme čílskej scény, a pokiaľ ide o tento nový album, nebojím sa napísať, že spolu s českými HEAVING EARTH alebo DESTROYING DIVINITY patria PERVERSITY k špičke tohto smrtiaceho subžánru v rámci celej strednej Európy.
Nových 35 minút nadupaného kovu smrti z pekla od PERVERSITY, viac dodávať ani netreba.
8,5 / 10
Peter Jakubík
- bicie
Martin Calko
- gitary
Jozef Košč
- vokály, gitary
Juraj Handzuš
- vokály
Peter Očipa
- basgitara
1. Blackmoon Offerings
2. Inter-Sectioned
3. Bloodletting Covenance
4. Discreated But Reborn
5. Altar Of The Swine
6. Necrobeast
7. Sadistic Rites
8. Ibex Cult Orgy
9. Aphotic
10. Womb Of Abhorrence
Spiritual Negation (2024)
Idolatry (2017)
Infamy Divine (2014)
Ablaze (2011)
Beyond The Reach Of Heaven (2008)
Promo 2007 (2007)
Demos & Rarities Collection (2006)
Words Like Poison (2004)
In The Garment Of Lust (2003)
Personal (1999)
The Embarrassed (1997)
Bruuuuuuuutaaaaaaaaal deaaaaaath metaaaaaaal
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.