Tak copak tu dneska máme. Stísněné prostory mezinárodní stanice, zajímavé vzorky z Marsu a šestičlennou posádku poměrně drahých herců. Párty může začít. Nejdříve se trochu seznámíme s protagonisty, ale ne moc, protože stejně tušíme, že se tu bude dost umírat. V tomto ohledu kvituji s povděkem úvodní dlouhé záběry bez střihu na poletující vědce a krásy vesmíru. Gravitaci to připomíná nejen stanicí, ale i hypnotickým záběrem bez střihu, kdy kamera proplouvá stanicí a vy sbíráte první kousky informací o prostředí a postavách, co v něm plují. Jakmile se po úvodním napětí podaří zachytit sondu z Marsu a my zjistíme, že držíme v ruce opravdu první mimozemskou buňku, začne to být zajímavější. Netrvá dlouho a po tom, co do buňky strkáme a pícháme… probudí se k životu. A máme tu emzáka, kterého si pojmenujeme Calvin.

Poslední sci-fi, na kterém jsem byl v kině, byl Příchozí, kde to bylo hodně o komunikaci, což pro Život neplatí v žádném případě. Calvin se s námi nechce moc bavit. Chce růst a k tomu potřebuje krmi. Možná je trochu nakrklý, protože jsme do něj pouštěli elektriku. Takže uniká a zabíjí.

Výtvarně má film skvělá místa, koketující s už zmíněnou Gravitací, nádherné pohledy do vesmíru i vlastnosti, které zklamou. Mnohem klaustrofobnější pocit jsem měl při již legendárním Vetřelci, i když se odehrával na lodi nesrovnatelně větší. Zde by se přímo nabízelo hrát si i se stísněností prostoru, protože stanice velikostí a vybavením má téměř dnešní parametry, ale nějak se to nedaří.

Občas jsem měl pocit, že kdyby postavy vůbec nemluvily, tak by možná udělaly lépe. Druhá polovina filmu se zvrhává v trochu béčkovou vyvražďovačku, kde z jedné buňky je silný, chytrý a žravý organismus velký asi metr, jenž se nám někde pořád schovává. Podobnost s Vetřelcem čistě náhodná. Jednotlivé figury tu ale mezi kvalitní akcí zkouší ve chvílích zoufalství hlouběji filosofovat a zamýšlet se nad životem, což bylo skoro k nepřežití. Jakoby se film najednou přepnul do zcela jiného žánru, který vás v tu chvíli ale vůbec nezajímá. K nepřežití je občas i chování hlavních protagonistů. Od vědců na vesmírné stanici bych očekával trochu inteligentnější reakce, než tu je k vidění.

A výsledek. Je fajn. Film je celkem krátký a až na pár pasáží, kde si vědci nudně povídají o životě a smrti, to celkem jede. To, že scénář dělali lidi, co mají za sebou Deadpoola, je znát hlavně na úplném konci, a to člověka potěší. Nic více, nic méně. Život měl ale našlápnuto na víc, než na variaci již viděného.