PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je čas na ďalšiu časť správy o slovenskom death metale v roku 2017, konkrétnejšie o kove smrti z východu republiky, keďže takto v prvých mesiacoch sa toho deje najviac práve tu. BRUTE sú príbehom o nezničiteľnosti, obrovskej vášni pre death metal a silnej vôli Števa Tokára, ktorý svoju kapelu tlačí dopredu aj napriek všemožným polenám pod nohy, v prvom rade nekonečným zmenám v zostave – čo album, to iný vokalista, druhá gitara, ak vôbec je, tak vydrží len dočasne, bubeníci kapitola sama osebe, našťastie Jürgen nový materiál vždy rád hosťovsky nabubnuje.
Napriek tomuto všetkému sa v rokoch 2012 – 2014 podarili dva vydarené albumy a najneskôr pred vydaním toho tretieho, nazvaného „Henchmen“, už boli BRUTE skupinou, na ktorej nový album domáci fanúšikovia death metalu čakajú naozaj netrpezlivo. Celkom pochopiteľne, žánrovou čistotou i kvalitou prevedenia je ich hudba vždy prvá trieda, navyše sa doteraz vždy dal čakať i istý vývoj a „tvrdé jadro“ – Števo s gitarou a Rado s basou – na sebe hráčsky a skladateľsky maká, koľko čas dovolí.
Skupina má okrem toho nového vokalistu, stal sa ním Martin „Fetus“ Calko, inak gitarista prešovských PERVERSITY, a na nahrávkach zo skúšobne rýchlo presvedčil, že netreba mať obavy a môžeme čakať ďalšiu kvalitnú vec. Čakalo sa na ňu trochu dlhšie, postarali sa o to zmeny vydavateľa, najprv bola novinka v pláne Nice To Eat You Records, potom bola ruka v rukáve u indonézskych Roommate Records, akurát že až ku koncu roka a to už sa z každého deathmetalového brloha začalo ozývať „to snáď nie...“ Šťastena sa usmiala úsmevom Slovak Metal Army a album „Henchmen“ je od 15. marca na svete.
Tridsaťpäť minút, ponuré, zľahla staroškolské intro a sedem skladieb energického a prepracovaného extrémneho metalového nárezu na pomedzí klasického a brutálneho death metalu. Ako to už chodí, BRUTE sú inšpirovaní hlavne 90. rokmi a možno povedať, že vydali svoj najatmosférickejší a najmelodickejší album. Z brutálneho a nadpriemerne technického prístupu sa ale nevytratilo vôbec nič, skôr pribudli ďalšie dimenzie. BRUTE majú svoj typický zvuk, harmónie a celkový gitarový rukopis, kde nájdete tak odkaz na floridskú scénu, povedzme BRUTALITY, ako aj pár momentov, odkazujúcich k temnejšej strane švédskeho melodického kovu smrti.
Vďaka celkom inému zvuku a hlbokému growlingu to ale znie celkom inak, klepačky a svižné či odľahčené melodické a atmosférické pasáže vyvažujú úderné, drvivé stredné a pomalšie rytmy, nemilosrdné a zároveň vyšperkované navrstvenými gitarovými vyhrávkami. Zaujímavé sú tu občasné dramatické disharmónie, dodávajúce albumu celkom útočnú príchuť, aby ich nečakane vystriedali až zasnené melódie a hneď po nich prepracované náklepy. Nehovoril by som tu o technickom death metale, je to inde než spolky ako BEYOND CREATION a podobne, hrá sa tu viac v duchu hesla „death metal má byť brutálny“, gitary sú však rozhodne nadpriemerne bohaté.
Do výzbroje ukutej z vplyvov toho najlepšieho z klasického i brutálneho death metalu tentokrát pribudlo ešte viac náladového hrania v štýle neskorších albumov DEATH a ďalších sofistikovaných extrémnych umelcov. Takmer až melancholické či lyrické momenty – napríklad v „The Walls Of Purple Hues“ alebo „Three Days“ by ste u BRUTE možno nečakali, ale je dobre, že tam sú, celková surovosť, zúrivosť death metalu takto nabrala o rozmer viac. Pokiaľ ide o zvuk, tak bicie Davos, zvyšok vranovský Tetradrot, odkiaľ už vyšla nejedna dobrá nahrávka. Textovo opäť žiadne gore ani mýty z dimenzií hrôz, Števo si vystačí s bežným ľudským svetom a tým, ako ten svet sám sebe kadečím škodí. Pokiaľ ide o obal, strašidelná halucinácia nevyzerá zle, ale to pravé orechové je v booklete, tam sú veci ako z dielne Wesa Benscotera. Rozhodovanie o tom, kto bol najlepší v roku 2017, už teraz vyzerá ako niečo, čo sa mi veľmi nebude chcieť robiť.
Záverečný verdikt: „Henchmen“ je album, na ktorý sa čakalo a sklamanie tu nehrozí ani omylom, BRUTE sú silnejší z nahrávky na nahrávku, my na Slovensku proste dobré metalové skupiny máme už od 90. rokov a z novšej generácie BRUTE patria k tým najsilnejším.
8,5 / 10
Štefan Tokár
- gitary
Radoslav Michalko
- basgitara
Martin Calko
- vokály
Jirka Zajíc
- bicí
1. The Last Feelings
2. Mutual Punishment
3. Severe Zeal
4. Walls Of Purple Hue
5. Lifeless Torsos
6. Three Days
7. Dark Horizons
8. The Downheartness
Essence of Tyranny (2022)
Henchmen (2017)
Pillory (2014)
Sophisticated Atrocity (2012)
Inhuman Seed Of Terror (promo) (2010)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Slovak Metal Army
Stopáž: 35:30
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.