Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velkolepé rekviem. Trojdeska, která by měla SWANS vyprovodit ze scény. Téměř dvě hodiny nelaskavé hudby. Zvuků trýznivých, návykových i intenzivních. Michael Gira je jeden z těch, kteří se vám dokážou probourat do mozku. Cítíte se, jakoby vás znásilňoval hudbou. A ona vlastně tato deska mimo jiné i o znásilnění je, příslušnou skladbu zpívá Girova manžela Jennifer a jmenuje se „Will I Return“.
Mnohé zvukoobrazy mají kořeny v psychedelickém blues, které někdo opracoval hrubozrnnou rašplí, přesahují dvacet minut a mají tak čas budovat atmosféru, která je sama o sobě světem. Napínají vás, abyste záhy nadskočili, když přijde zvuková facka, která vás nepřestává ubíjet další minutu nebo dvě. Nikdo k tomuto nedokáže přistupovat jako Gira. I zde má vytříbený smysl pro to narvat do své hudby ryzí prožitek násilí, jež vám bude devastovat mozek. Tvořit repetice, které vás budou štvát a hypnotizovat současně. A přece se v tom najdete, protože každý z nás má v sobě ďábla. Gira ho jen volá a probouzí. „The Glowing Man“, to jsou hnusné rezavé okovy, které si nebudete chtít sundat.
8,5 / 10
The Beggar (2023)
Leaving Meaning (2020)
The Glowing Man (2016)
To Be Kind (2014)
The Seer (2012)
My Father Will Guide Me Up a Rope To The Sky (2010)
Soundtracks For The Blind (1996)
The Great Annihilator (1995)
Love Of Life (1992)
White Light From The Mouth Of Infinity (1991)
The Burning World (1989)
Children Of God (1987)
Holy Money (1986)
Greed (1986)
Cop (1984)
Filth (1983)
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
