Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velkolepé rekviem. Trojdeska, která by měla SWANS vyprovodit ze scény. Téměř dvě hodiny nelaskavé hudby. Zvuků trýznivých, návykových i intenzivních. Michael Gira je jeden z těch, kteří se vám dokážou probourat do mozku. Cítíte se, jakoby vás znásilňoval hudbou. A ona vlastně tato deska mimo jiné i o znásilnění je, příslušnou skladbu zpívá Girova manžela Jennifer a jmenuje se „Will I Return“.
Mnohé zvukoobrazy mají kořeny v psychedelickém blues, které někdo opracoval hrubozrnnou rašplí, přesahují dvacet minut a mají tak čas budovat atmosféru, která je sama o sobě světem. Napínají vás, abyste záhy nadskočili, když přijde zvuková facka, která vás nepřestává ubíjet další minutu nebo dvě. Nikdo k tomuto nedokáže přistupovat jako Gira. I zde má vytříbený smysl pro to narvat do své hudby ryzí prožitek násilí, jež vám bude devastovat mozek. Tvořit repetice, které vás budou štvát a hypnotizovat současně. A přece se v tom najdete, protože každý z nás má v sobě ďábla. Gira ho jen volá a probouzí. „The Glowing Man“, to jsou hnusné rezavé okovy, které si nebudete chtít sundat.
8,5 / 10
The Beggar (2023)
Leaving Meaning (2020)
The Glowing Man (2016)
To Be Kind (2014)
The Seer (2012)
My Father Will Guide Me Up a Rope To The Sky (2010)
Soundtracks For The Blind (1996)
The Great Annihilator (1995)
Love Of Life (1992)
White Light From The Mouth Of Infinity (1991)
The Burning World (1989)
Children Of God (1987)
Holy Money (1986)
Greed (1986)
Cop (1984)
Filth (1983)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
