OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
SWANS - The Glowing Man
Velkolepé rekviem. Trojdeska, která by měla SWANS vyprovodit ze scény. Téměř dvě hodiny nelaskavé hudby. Zvuků trýznivých, návykových i intenzivních. Michael Gira je jeden z těch, kteří se vám dokážou probourat do mozku. Cítíte se, jakoby vás znásilňoval hudbou. A ona vlastně tato deska mimo jiné i o znásilnění je, příslušnou skladbu zpívá Girova manžela Jennifer a jmenuje se „Will I Return“.
Mnohé zvukoobrazy mají kořeny v psychedelickém blues, které někdo opracoval hrubozrnnou rašplí, přesahují dvacet minut a mají tak čas budovat atmosféru, která je sama o sobě světem. Napínají vás, abyste záhy nadskočili, když přijde zvuková facka, která vás nepřestává ubíjet další minutu nebo dvě. Nikdo k tomuto nedokáže přistupovat jako Gira. I zde má vytříbený smysl pro to narvat do své hudby ryzí prožitek násilí, jež vám bude devastovat mozek. Tvořit repetice, které vás budou štvát a hypnotizovat současně. A přece se v tom najdete, protože každý z nás má v sobě ďábla. Gira ho jen volá a probouzí. „The Glowing Man“, to jsou hnusné rezavé okovy, které si nebudete chtít sundat.
Diskuse: zatím žádná - buďte první
8,5 / 10
Diskografie
The Beggar (2023)
Leaving Meaning (2020)
The Glowing Man (2016)
To Be Kind (2014)
The Seer (2012)
My Father Will Guide Me Up a Rope To The Sky (2010)
Soundtracks For The Blind (1996)
The Great Annihilator (1995)
Love Of Life (1992)
White Light From The Mouth Of Infinity (1991)
The Burning World (1989)
Children Of God (1987)
Holy Money (1986)
Greed (1986)
Cop (1984)
Filth (1983)
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Autor recenze:
Počet čtenářských hodnocení: 4
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.