Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred deviatym dlhohrajúcim albumom děčínskych deathmetalových stachanovcov tu máme ochutnávku v podobe „miniatúry“ obsahujúcej štyri veci – „Intro“, „Dethroned In Shadows“, „Ninety Seven Pieces“ a „Outro“. Prekvapí už obalom – FLESHLESS na moment opustili svoju zaužívanú lhotovskú paletu a ikonografiu a použili temný pekelnícky výjav skôr v súčasnom štýle rúhačského death metalu s pre niekoho možno až deathcoreovou farebnosťou. Osobne tento nápad hodnotím pozitívne, Jirka Lhota je originál, ale oddych od jeho v podstate komixovo podaných ukrutností príde vhod, matadorom to dodáva taký vážnejší, ponurejší výraz.
Vláďa, Michal, Luděk a Vitys prekvapili aj hudobne. Ak sa v podobnom duchu bude niesť nový album, mohlo by ísť o príjemný posun od „Devoured Beyond Recognition“ z roku 2015, na ktorom melodický plus-mínus brutal death klasického štýlu s istým vplyvom skočného grindu vyznieval už predsa len dosť predvídateľne a kolovrátkovo, možno až tak akosi „veselo“. „Dethroned...“ je ponor do temnoty, intro a outro prinášajú pôsobivé zlovestné orchestrácie a skladby samotné nezaostávajú. Hutný, hlboký zvuk a šťavnaté riffy s dramatickými harmóniami, veľa náklepov a absencia tak trochu nevhodnej „zábavnosti“, priamočiarosť, nekompromisné drvenie a Vláďove kvalitné vokály predstavujú vynovených, akoby „dospelo vážnejších“ FLESHLESS, ktorí si pri tom všetkom držia vlastnú tvár. V dvoch skladbách klasici servírujú vyspelé skĺbenie pôsobivých melódií a ortodoxnú brutalitu vychádzajúcu zo zlatého veku žánru. V niektorých momentoch sa objavia aj isté paralely s kolínskymi SECTESY. Bude to bez bodov, sú to len dve skladby, ale môžem povedať, že na nový album som celkom zvedavý.
Dethroned In Shadows (EP) (2017)
Devoured Beyond Recognition (2015)
Slaves Of The God Machine (2011)
Hate Is Born (2008)
To Kill For Skin (2005)
Sensual Death Imitation (2003)
Nice To Eat You (2001)
Abhorrence Of Cadaveric (2000)
Grindgod (1999)
Free Off Pain /split+Mastic Scum/ (1996)
Split tape /+Disfigured/ (1996)
Grinding (demo) (1994)
Stench Of Rotting Heads (demo) (1993)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
