OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred deviatym dlhohrajúcim albumom děčínskych deathmetalových stachanovcov tu máme ochutnávku v podobe „miniatúry“ obsahujúcej štyri veci – „Intro“, „Dethroned In Shadows“, „Ninety Seven Pieces“ a „Outro“. Prekvapí už obalom – FLESHLESS na moment opustili svoju zaužívanú lhotovskú paletu a ikonografiu a použili temný pekelnícky výjav skôr v súčasnom štýle rúhačského death metalu s pre niekoho možno až deathcoreovou farebnosťou. Osobne tento nápad hodnotím pozitívne, Jirka Lhota je originál, ale oddych od jeho v podstate komixovo podaných ukrutností príde vhod, matadorom to dodáva taký vážnejší, ponurejší výraz.
Vláďa, Michal, Luděk a Vitys prekvapili aj hudobne. Ak sa v podobnom duchu bude niesť nový album, mohlo by ísť o príjemný posun od „Devoured Beyond Recognition“ z roku 2015, na ktorom melodický plus-mínus brutal death klasického štýlu s istým vplyvom skočného grindu vyznieval už predsa len dosť predvídateľne a kolovrátkovo, možno až tak akosi „veselo“. „Dethroned...“ je ponor do temnoty, intro a outro prinášajú pôsobivé zlovestné orchestrácie a skladby samotné nezaostávajú. Hutný, hlboký zvuk a šťavnaté riffy s dramatickými harmóniami, veľa náklepov a absencia tak trochu nevhodnej „zábavnosti“, priamočiarosť, nekompromisné drvenie a Vláďove kvalitné vokály predstavujú vynovených, akoby „dospelo vážnejších“ FLESHLESS, ktorí si pri tom všetkom držia vlastnú tvár. V dvoch skladbách klasici servírujú vyspelé skĺbenie pôsobivých melódií a ortodoxnú brutalitu vychádzajúcu zo zlatého veku žánru. V niektorých momentoch sa objavia aj isté paralely s kolínskymi SECTESY. Bude to bez bodov, sú to len dve skladby, ale môžem povedať, že na nový album som celkom zvedavý.
Dethroned In Shadows (EP) (2017)
Devoured Beyond Recognition (2015)
Slaves Of The God Machine (2011)
Hate Is Born (2008)
To Kill For Skin (2005)
Sensual Death Imitation (2003)
Nice To Eat You (2001)
Abhorrence Of Cadaveric (2000)
Grindgod (1999)
Free Off Pain /split+Mastic Scum/ (1996)
Split tape /+Disfigured/ (1996)
Grinding (demo) (1994)
Stench Of Rotting Heads (demo) (1993)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.