Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred deviatym dlhohrajúcim albumom děčínskych deathmetalových stachanovcov tu máme ochutnávku v podobe „miniatúry“ obsahujúcej štyri veci – „Intro“, „Dethroned In Shadows“, „Ninety Seven Pieces“ a „Outro“. Prekvapí už obalom – FLESHLESS na moment opustili svoju zaužívanú lhotovskú paletu a ikonografiu a použili temný pekelnícky výjav skôr v súčasnom štýle rúhačského death metalu s pre niekoho možno až deathcoreovou farebnosťou. Osobne tento nápad hodnotím pozitívne, Jirka Lhota je originál, ale oddych od jeho v podstate komixovo podaných ukrutností príde vhod, matadorom to dodáva taký vážnejší, ponurejší výraz.
Vláďa, Michal, Luděk a Vitys prekvapili aj hudobne. Ak sa v podobnom duchu bude niesť nový album, mohlo by ísť o príjemný posun od „Devoured Beyond Recognition“ z roku 2015, na ktorom melodický plus-mínus brutal death klasického štýlu s istým vplyvom skočného grindu vyznieval už predsa len dosť predvídateľne a kolovrátkovo, možno až tak akosi „veselo“. „Dethroned...“ je ponor do temnoty, intro a outro prinášajú pôsobivé zlovestné orchestrácie a skladby samotné nezaostávajú. Hutný, hlboký zvuk a šťavnaté riffy s dramatickými harmóniami, veľa náklepov a absencia tak trochu nevhodnej „zábavnosti“, priamočiarosť, nekompromisné drvenie a Vláďove kvalitné vokály predstavujú vynovených, akoby „dospelo vážnejších“ FLESHLESS, ktorí si pri tom všetkom držia vlastnú tvár. V dvoch skladbách klasici servírujú vyspelé skĺbenie pôsobivých melódií a ortodoxnú brutalitu vychádzajúcu zo zlatého veku žánru. V niektorých momentoch sa objavia aj isté paralely s kolínskymi SECTESY. Bude to bez bodov, sú to len dve skladby, ale môžem povedať, že na nový album som celkom zvedavý.
Dethroned In Shadows (EP) (2017)
Devoured Beyond Recognition (2015)
Slaves Of The God Machine (2011)
Hate Is Born (2008)
To Kill For Skin (2005)
Sensual Death Imitation (2003)
Nice To Eat You (2001)
Abhorrence Of Cadaveric (2000)
Grindgod (1999)
Free Off Pain /split+Mastic Scum/ (1996)
Split tape /+Disfigured/ (1996)
Grinding (demo) (1994)
Stench Of Rotting Heads (demo) (1993)
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
