„Špinavý“ KRYSAŘ si v záplavě domácího muzikálového braku získal naprosto výjimečné postavení a ať už si o jeho tvůrci Danu Landovi myslíte cokoliv, nelze mu upřít dobře odvedenou práci. Tento článek ovšem nechce být pouhým shrnutím jednoho divadelního večera, navíc s křížkem po funuse, když současné ztvárnění spěje nezadržitelně ke svému konci. Kdepak, my se zaměříme na muzikál jako takový, porovnáme obě inscenace, hlavní protagonisty, zkrátka zašťouráme ještě hlouběji než bývá v kraji zvykem. Máte-li chuť, jste zváni…

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž - má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají.

Když si v roce 1996 Landa odskočil od sólové tvorby a přišel s nápadem vlastního představení volně na motivy spisku Viktora Dyka, nikdo přesně netušil, jakým způsobem hodlá vybranou látku zrealizovat. Pravda, byla zde stejnojmenná píseň z prvotiny, ale nic víc. Dan nakonec zvolil zřejmě tu nejlepší cestu, hodil za hlavu veškerá očekávání a zkomponoval hudbu přesně ve svých vlastních intencích. Na svět tak přišel muzikál, ve kterém se nejen zpívá, což demonstrovalo i vydání dvou kompaktních disků (oba bohatě překročily hranici 50.000 prodaných kusů, tedy Zlatou desku a osobně je považuji za dosavadní vrchol jeho tvorby), ale i mluví a hraje. Na svět tak přišel KRYSAŘ.

Pro připomenutí stručný obsah děje:
První část: Do malého městečka přichází Krysař. Od starosty dostává úkol zahubit přemnožené krysy, přijímá podmínky, ale varuje, že jeho píšťala zabíjí a lidé musí při jeho práci spát. Starosta přislíbí. Krysař se nejdříve ve městě porozhlédne a všimne si napětí, jež tu vládne mezi chudými starousedlíky a bohatými ostrovany. Později je požádán, aby ohlídal svatbu před krysami a tam se seznámí se starostovou dcerou Agnes. Oba se do sebe zamilují, ale brání se vzplanutí pro svůj rozdílný původ. City však převáží a tak naplánují společný útěk. Přes zákaz nočního vycházení zůstávají dva zvědavci na ulici a smrtící zvuk flétny ukončí život jednoho z nich. Krysař zaplaceno nedostane a je vyhnán z města. Bez Agnes.
Druhá část: Krysař navede rybáře Štěpána, ten je druhý den jako vyměněný - svolává místní obyvatele a vyzývá ke vzpouře proti ostrovanům. Ostrované cítí napětí, takže na poradě v hostinci přijdou s nápadem najmout si na Krysaře zabijáky. Vražda nakonec ovšem nevyjde, protože se ničemové Krysaře zaleknou. Dav místních je rozvášněn a dochází i na lidské životy. Starousedlíci pod vedením Štěpána zprovodí ze světa jednoho ostrovana po druhém, Štěpán je nucen zabít i svého nejlepšího přítele Jakuba. Když na náměstí dopadnou Agnes, upadá ta do bezvědomí a její smrti zabrání Krysař svou flétnou; pozabíjí tak ovšem všechny starousedlíky. Osud pak posílá oba žít někam pryč.

Premiéra proběhla 7.listopadu 1996 v pražském divadle Ta Fantastika v rodinné režii manželky Mirjam Landa. Maličkaté divadýlko příliš prostoru pro velkou scénografii nedávalo, takže celá inscenace byla odehrána v jedněch statických kulisách, veškerý pohyb a dění na jevišti museli obstarat pouze účinkující s minimální pomocí rekvizit. Dočkali jsme se tak třeba hořících pochodní. Z konkurzů nám vyšlo docela zajímavé složení (nepočítaje trumf v podobě „dělnické zpěvačky“ Lucie Bílé v roli Agnes), když vedle sebe stáli ostřílení muzikáloví pěvci (Jan Apolenář, Lída Finková, Hana Křížková), hvězdy bez muzikálových zkušeností (Petr Janda, Josef Vojtek) i hvězdičky a téměř neznámí (Marta Jandová, Simon). Různorodé bylo i pojetí jednotlivých postav. Tak například zatímco Petr Janda ztvárnil Osud jako senilního staříčka co spokojeně klátí nohama ve vzduchu a roztomile se usmívá při sdělování mordů a neštěstí, David Matásek tou samou úlohou „drsně“ cynicky mentoroval, když se zpočátku nechal přivést na jeviště jako slepec. Když už jsme u toho vypravěče Osudu, nutno zmínit postavy dvou Dobrozláků, tedy doprovod tanečníků - muže a ženy - kteří nemluví, jen jako děti posunky a gesty události komentují. K nejsilnějším momentům určitě patřila „Hádka sester“ v podání Bílé s Finkovou (to vibrovaly ušní bubínky!) a pak také komické výstupy, tehdy ještě stereotypem televizního vysílání nevyčerpaného, dua Suchánek & Genzer. Původní pražské představení se dočkalo více než sedmi stovek repríz, zhlédlo je bezmála půl milionu diváků a bouřlivý aplaus nebral večer co večer konce. Nevím čemu jinému už by se dalo říkat sukces?

První česká derniéra celý muzikál přesunula na Slovensko, kde premiérově odstartovat 8.října 1999 na Nové scéně v Bratislavě. Uváděl se taktéž v Prešově a na svůj účet tak připsal dalších 160 repríz. V létě 2001 ho Mirjam Landa představila dokonce rakouskému publiku na scéně v Klagenfurtu.

Reklamní kampaň na druhé uvedení (premiéra 6.března 2001) v naší republice „kultováním“ rozhodně nešetřila. Zřejmě i zaslouženě, protože kus doma doslova zlidověl. Nová edice CD s výběrem skladeb v aktuálním nastudování samozřejmě nemohla chybět. Tentokráte však Landa nechal svoji černou kutnu Krysaře odpočívat v šatníku a do hlavních rolí obsadil dva rockery s dynamitem v hrdle - Josefa Vojtka a Petra Koláře. Ani jeden samozřejmě v roli nedosahuje „věčně nasraného“ výrazu původního krysobijce, Petr Kolář je pak dokonce spíše pištcem příliš „hodným“, ale o kvalitu vokálů se bát nikdo rozhodně nemusí. Nebudeme-li počítat Bohouše Josefa v roli Štěpána, Petru Janů coby jeho ženu Štěpánovku, milionáře Čecha jako Osud a bratry-vrahy Tesaříky, bylo opět vsazeno na ne až tak známé, ale o to kvalitnější hlasy. V paměti mi utkvěl suverénní výkon osudového Dušana Kollára nebo tradičně rockově našláplé Rozi – Lídy Finkové. Další rozdíly v inscenaci jsou jasné hned na první pohled. Tak předně se celý cirkus přestěhoval do divadla Kalich. Není sice o mnoho větší než Ta Fantastika, ovšem na rozdíl od ní disponuje pódiovou točnou. A trefa, ŽIVOST je tím největším plusem nové inscenace! Na jevišti se díky otáčení stále něco děje, divák zůstává ve střehu a spádu představení to jen a jen prospívá. I samotný příběh doznal kosmetických změn. Od drobných úprav v textu (jde samozřejmě jen o slovíčka), odbytí skladby „Požehnání“ pouze mluveným dialogem, až k připsání tří nových postav. Jedná se o Síly píšťaly a vystupují pod zamaskovanými tvářemi - černé pláště se zlatými pentagramy. Nejenom že zapějí jednu novou píseň, ale navíc ještě doprovází představení i jako živí muzikanti, jeden na housle, druhý na klavír a všichni společně pak objímají Krysaře při smrtícím pískání. I satirická morbidita vzrostla. Kde dříve stačilo naznačit smrt pouhým sdělením, se nyní odehrávají jatka přímo na jevišti. Napětí a prožitku to ovšem svědčí, čili ve střetu staršího sourozence s mladším jasně vítězí ten později zrozený.

Krysař odchází. Možná ne navždy, třeba ještě přijde čas návratu, jeho autor ovšem již dnes žije novými projekty. Zda se dříve dočkáme realizace „Rockquiem“, což má být jakýsi rockový pokus o Mozartovo „Requiem“, či snad komiksové operety „Zabijte sršně“ zůstává ve hvězdách…

…má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají... I Krysař mu říkají…