Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo, který k sobě přibral Gabeho Serbiana a Justina Pearsona, někdejší členy RETOX a THE LOCUST, a Mika Craina, taktéž z RETOX. Po roce, kdy kapela náhle ztratila zpěváka, je tu i slavný frontman FAITH NO MORE a DEAD CROSS dostávají nový vítr do plachet. A to doslova. Kdybych tohle poslouchal a nevěděl, kdo za tím stojí, rozhodně bych netipnul, že to vedou dva pánové, jimž je okolo padesátky.
Výsledek odkazuje někam k hardcore/punku, možná alternativnímu metalu. Škatulkování jakéhokoliv Pattonova projektu je trochu problematické, protože to pokaždé někde přetýká. Albu nikdo neodpáře snahu vracet se do lůna žánru, k syrovému špinavému zvuku, jaký měly kapely na počátku osmdesátek. Současně je znát Pattonův rukopis, který, nejen přes pěvecké linky, ovlivňuje skladby naprosto zásadním způsobem. Právě to, spolu se splašenou baterií bicích pod taktovkou Lombarda, dodává DEAD CROSS tvář, jejíž rysy výmluvně napovídají, že nejde jen o hardcore/punkové retro.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.