Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo, který k sobě přibral Gabeho Serbiana a Justina Pearsona, někdejší členy RETOX a THE LOCUST, a Mika Craina, taktéž z RETOX. Po roce, kdy kapela náhle ztratila zpěváka, je tu i slavný frontman FAITH NO MORE a DEAD CROSS dostávají nový vítr do plachet. A to doslova. Kdybych tohle poslouchal a nevěděl, kdo za tím stojí, rozhodně bych netipnul, že to vedou dva pánové, jimž je okolo padesátky.
Výsledek odkazuje někam k hardcore/punku, možná alternativnímu metalu. Škatulkování jakéhokoliv Pattonova projektu je trochu problematické, protože to pokaždé někde přetýká. Albu nikdo neodpáře snahu vracet se do lůna žánru, k syrovému špinavému zvuku, jaký měly kapely na počátku osmdesátek. Současně je znát Pattonův rukopis, který, nejen přes pěvecké linky, ovlivňuje skladby naprosto zásadním způsobem. Právě to, spolu se splašenou baterií bicích pod taktovkou Lombarda, dodává DEAD CROSS tvář, jejíž rysy výmluvně napovídají, že nejde jen o hardcore/punkové retro.
Nádherná záležitost. Jenom pořád dobře nedokážu pochopit, jaký genový fond v sobě nosí Mike Patton. Spíš bych to viděl na schizofrenické stavy (což genialitu nevylučuje). No a k L(B)ombardovi se nemá cenu vyjadřovat.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.