Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo, který k sobě přibral Gabeho Serbiana a Justina Pearsona, někdejší členy RETOX a THE LOCUST, a Mika Craina, taktéž z RETOX. Po roce, kdy kapela náhle ztratila zpěváka, je tu i slavný frontman FAITH NO MORE a DEAD CROSS dostávají nový vítr do plachet. A to doslova. Kdybych tohle poslouchal a nevěděl, kdo za tím stojí, rozhodně bych netipnul, že to vedou dva pánové, jimž je okolo padesátky.
Výsledek odkazuje někam k hardcore/punku, možná alternativnímu metalu. Škatulkování jakéhokoliv Pattonova projektu je trochu problematické, protože to pokaždé někde přetýká. Albu nikdo neodpáře snahu vracet se do lůna žánru, k syrovému špinavému zvuku, jaký měly kapely na počátku osmdesátek. Současně je znát Pattonův rukopis, který, nejen přes pěvecké linky, ovlivňuje skladby naprosto zásadním způsobem. Právě to, spolu se splašenou baterií bicích pod taktovkou Lombarda, dodává DEAD CROSS tvář, jejíž rysy výmluvně napovídají, že nejde jen o hardcore/punkové retro.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
