Kdybyste mi ještě před měsícem řekli, že budu nadšený z nějakého středoškolského seriálového melodramatu, tak si poklepu na čelo. Ale stalo se. „13 Reasons Why“ totiž není ani „Beverly Hills“, ani „Stmívání“. Tenhle seriál je skvěle napsaná plíživá noirová detektivka, ve které hned na začátku znáte oběť. Navíc v prostředí, na které si pamatuje asi každý. Pro někoho nejlepší léta života, pro někoho utrpení a pro většinu kombinace obého. Hormony se bouřejí, začínáte rozeznávat rozdíl mezi sexem a sektem a do toho všechno spletenice vztahů a pevně ukotvená hierarchie středoškolských šelem. V tomhle prostředí, když uděláte chybu, vás to prostě semele.

Hlavní hrdina Clay je přemýšlivý samotář a tak trochu lůzr, stojící mimo dění. Na škole se spekuluje, jestli náhodou není teplej, protože nemá holku a jemu je to vlastně jedno. Není ve sportovním týmu, nemá zazobaný rodiče ani nehraje v rockový kapele.

Děj začínáme sledovat ve chvíli, kdy škola truchlí nad sebevraždou jedné z jeho spolužaček. Možná i díky tomu se pár lidí na škole chová „divně“. Clayův svět, stojící vedle hlavního dění na škole, se změní ve chvíli, kdy na něj doma čeká dárek. Krabice od bot plná audio kazet. Krabice před ním putovala z ruky do ruky a možná to způsobuje to, že se právě pár lidí na škole chová trochu divně. Na kazetách je hlas mrtvé spolužačky.

Nečekejte ale nějakou duchařinu. Skrze kazety Clay objevuje, co se dělo a jak sebevražda souvisí s jeho osobou. Kdo kolem je do příběhu zapleten a proč. Děj má dvě linky. Před-sebevražednou a po-sebevražednou. Orientovat se v nich není těžké díky tomu, jak je scénář napsán, i díky barevnému nádechu obrazu. A pro ty barvoslepé si současný Clay přivodí zranění a má na čele znamení jak od Voldemorta. Postupně se v ději dozvídáte, co se stalo. Žádná velká překvapení nebo dějové veletoče se nekonají. A to oceňuji. Vše plyne postupně.

Seriál vlastně není nic víc, než chytře napsaná temná mozaika o vztazích na střední škole. Navíc dobře zahraný herci, kterým věříte, že na střední fakt jsou. Není černobílý, ale sytě šedý. Věci nemají pevné hrany. Děj se dávkuje po kapkách, ale v pevně stanoveném rytmu. Sem tam si kopne do toho, jak je v tomhle prostředí jednoduché zneužít sociální sítě, nebo ukáže na pokrytectví dnešní doby. Nekončí jednoznačně a mnoho otázek nechává viset ve vzduchu. Nepotřebuje vám všechno vysvětlovat. To cením. I tak je konec drtivý a to hlavně díky atmosféře, kterou si „13 Reasons Why“ buduje od počátku.