PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Plzenskí LAID TO WASTE sú tu po dvoch rokoch s druhým dlhohrajúcim albumom a je to vcelku tvrdý orech. Nie preto, že by to bol nejaký divný, nestráviteľný či nevydarený materiál, akurát že po tom, čo som napísal o ich debute „Counterattack“, je vcelku problém vymyslieť niečo nového o aktuálnej nahrávke česko-americkej štvorky. Skladby – je ich osem, vrátane inštrumentálky „Bell Of Return“ – sú pochopiteľne nové, LTW sa držia svojho zvuku i grafických nápadov z dielne Profikomiks, je teda jasné, že svoju tvár našli a držia sa jej.
To isté po hudobnej stránke, žiadne veľké zmeny, a vlastne načo, čo bavilo na debute, baví aj tu. LAID TO WASTE hrajú hudbu, aká u mňa pred takými tridsiatimi rokmi bodovala naozaj vysoko a ako sa zdá, jej odkaz úspešne žije dodnes. Skupina okázalo neberie na vedomie beh času a obracia sa do 80. rokov, v ktorých by mala veľkú šancu zažiariť, ak by vtedy vyrukovala na tej hráčskej a zvukovej úrovni, akú predvádza dnes. LTW nehrajú moderne, objavne, nechcú tvoriť nový žáner či nebodaj dejiny, „iba“ hrajú dobre a štýlovo vybrúsene.
Na „Mental Decay“ znie osemdesiatkový speed/thrash metal, nabitý energiou, chytľavými melódiami i dramatickými harmóniami. Do osemdesiatych rokov vás vrátia podobne autenticky ako ACID FORCE, ocitnete sa v dobe, kedy za oceánom burácali NUCLEAR ASSAULT, HIRAX a tak z diaľky možno aj MANILLA ROAD, a v Európe – konkrétne v NEMECKU – svoj vlastný útočný ksicht predvádzali LIVING DEATH, DEATHROW či PARADOX. LAID TO WASTE stavajú skôr na svižných, rýchlych tempách, ale v porovnaní s KREATOR, SODOM alebo SLAYER nie sú takí tvrdí a drviaci.
Väčší dôraz kladú na chytľavosť, pesničkovosť a melódie – tu vyniká napr. v poradí šiesta vec „The Strangler“, v ktorej sa rýchlovky striedajú so skoro zádumčivými melodickými pasážami. Agresívne nárezy tak trochu rozjasňujú či zušľachťujú bohato využívané Blackwildove melodické sóla a celkovo hudba zaimponuje skladateľskou istotou a vybrúsenosťou síce nie zložitých, komplikovaných a navrstvených, ale zato úderných a účinných riffov. Pre žáner typický vykričaný, jedovato zaťahujúci vokál sa tu a tam úspešne pustí aj do „heavy“ výšok a sádže texty plné vojny, násilia, bolesti tela i ducha a deštrukcie. Ako celok táto nahrávka iste pohne srdcom každému, kto ešte stále kdesi „archivuje“ svoju prastarú riflovku z čias metalovej mladosti.
„Nová generácia starého metalu“ má vydarených zástupcov aj na česko-slovenskom teritóriu. Ak vás baví osemdesiatkový speed/thrash, tak dvojka od LAID TO WASTE by cestu do vašej zbierky nájsť mala.
7,5 / 10
Zdenda Smrťák
- basgitara, vokál
Ryan Mowbray
- bicie
Vojta „Blackwild“ Černý
- gitary, sprievodné vokály
Sky Kobylak
- gitary, sprievodné vokály
1. Reborn
2. Mental Decay
3. The Breaking Wheel
4. Blood Of The Innocent
5. Bells Of Return
6. The Strangler
7. Violence Be The Cure
8. Collateral Damage
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.