OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuším sa nejako slabšie venujem grind coru, tak mi aj nezrecenzované skysli napr. vydarené (kedysi) novinky od THE KILL, CAPTAIN CLEANOFF alebo MAGRUDERGRIND, čo už, aspoň trochu s tým niečo urobím. 2. júna vyšiel u Willowtip Records šiesty dlhohrajúci album kalifornských veteránov PHOBIA. Na skupinu hrajúcu od roku 1990 by sa to zdalo málo, keď si však pozriete diskografiu, nájdete skoro tridsať položiek a drviči z Orange County sa ani od posledného albumu „Remnants Of Filth“ z roku 2012 neflákali, dve splitká, EP a box je slušná produktivita na ľudí, miestami zhusta angažovaných aj kade-tade inde, napríklad gitarista Leon del Muerte (IMPALED a veľa iného) a bubeník Danny Walker toho stíhajú dosť.
V súčasnej päťčlennej zostave začiatky pamätajú len gitarista Bruce Reeves a vokalista Shane Mclachlan, ale bez starosti, dostaneme presne to, čo od legendy US grindu chceme. Obal i intro inšpirované horúcou súčasnosťou, americkou i svetovou, a dvadsať vypaľovačiek, ktoré pri časovom rozpätí od 0:17 („Intimidator“) po 2:54 („Out From The Ashes“) majú v priemere cca minútu dvadsať. Hudba je klasický, takpovediac ortodoxný grind core tak, ako bol definovaný koncom 80. rokov, pochopiteľne s kvalitnejšími skladateľskými i hudobníckymi výkonmi a zvukom síce živým a živelným, ale vzdialeným garážovému rachotu. Prevládajú náklepové tempá, niekedy so zaujímavou nadstavbou pomalých gitarových riffov, skladby sú naozaj agresívne, výbušné, PHOBIA servírujú pravú grindovú divočinu s chytľavými linkami, korunovanú drsnými hlbšími i rozbesnenými vyššími ryčiacimi vokálmi. Poriadne vyzretý stopercentný grind, to neomrzí.
8 / 10
Remnants Of Filth (2012)
Unrelenting (EP) (2010)
22 Random Acts of Violence (2008)
My Friends - Our Grind! (EP) (2008)
Cruel (2006)
Get Up And Kill! (EP) (2004)
Grind Your Fucking Head In (2003)
Serenity Through Pain (2001)
Destroying The Masses (EP) (1999)
Means Of Existence (1998)
Enslaved (EP) (1997)
Return To Desolation (EP) (1993)
All That Remains (EP) (1992)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 31:33
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.