Na výročním jarním turné ARAKAINu v rámci „XXXV Double Tour“ rozehřávali přítomné při prvním, akustickém večeru, a byli vskutku příjemným překvapením pro všechny ty, kteří je nejspíš ještě neznali. Za sebe musím říct, že to byl nesmírně sympatický a zároveň silně nostalgický zážitek, přijít na koncert své oblíbené kapely a jako bonus si odnést „objev“ další skupiny, která se v roli předskokanů zaleskla s výborným vystoupením plným zajímavé muziky. A zatímco dříve to nebývalo až tak neobvyklé, dnes, kdy se výběr i kvalita předkapel ocitli v úplně jiných rozměrech, to bylo pro mne natolik určující, že jsem nelenil a spojil se přímo se samotnými ANACREON, abychom probrali jejich ještě stále aktuální album „Na hraně osudu“ a další podrobnosti z života kapely, jejímiž ústy hovořila zpěvačka Veronika Zelníčková.

Zkus nám krátce, stručně a výstižně zároveň představit ANACREON...

Takže stručně a výstižně: kapela ANACREON hraje melodický metal, její členové pochází z Prahy a okolí a jsou to Veronika Zelníčková (zpěv), Martin Piskáček (kytara, vokály), Tomáš Krejza (klávesy, vokály), Jan Diviš (baskytara) a Jan Meduna (bicí).

Co vlastně symbolizuje název ANACREON, resp. co si pod ním má posluchač představit?

Anakreón byl řecký básník a pokud vím, tak kluci, když vymýšleli název kapely, tak chtěli, aby jednak něco znamenal a zároveň byl jedinečný a zapamatovatelný. Což si myslím, že se podařilo, a k naší hudbě sedí. Ale samozřejmě je to jen můj názor.

ANACREON existuje nějakých pět let a má na kontě zatím dvě alba… Můžeš uvést, co považujete za největší vaše dosavadní úspěchy a proč?

Ano, máme za sebou dvě alba. První, „Daná doba“, bylo natočeno v roce 2012 ještě s bývalými členy. Poté se dlouhou dobu kapela dávala znovu dohromady, až jsme se dostali do současné sestavy, která ví, co chce. Když probíhaly konkurzy, přišlo mnoho hudebníků, kteří si podle mě nebyli úplně vědomi toho, co obnáší kapela a co pro ni musí člověk obětovat, aby něco dokázala. Poté jsme v prosinci 2015 natočili druhé album „Na hraně osudu“, které určitě patří mezi naše největší úspěchy. Jinak jsme se rovněž s několika singly umístili v rádiu či v hudebních televizích. A co se týká živého hraní, tak určitě naše vystoupení na festivalu Masters Of Rock a bezpochyby „XXXV Double Tour 2017“ s ARAKAINem. A Proč? Protože všechno, co jsem právě vyjmenovala, nám přináší obrovské zkušenosti, fanoušky a sílu k další dřině a možná tím pádem i dalším úspěchům.

Hrajete dnes poměrně „vytížený“ melodický metal s ženským zpěvem. Je v něm ještě co objevovat a ukázat?

Myslím si, že je vždy co objevovat, jak hudebně, tak i „přednesením“ před posluchači. Ale důležitá je i vizualizace a zvuk, ty jsou nezbytnou součástí toho všeho. A my máme skvělý tým! Nově od začátku zmíněného „Tour“ s námi spolupracují kluci Pavel Kovařík (zvukař) a Tomáš Kovářik (osvětlovač) z KS ADIO a samozřejmě s námi i dál zůstává náš původní zvukař Honza Hlušička. Kluci jsou profesionálové a přicházejí s novými nápady, zdokonalují nám neustále zvuk... . Je těžké přicházet na nové věci, ale když z nás někdo něco objeví, pak to stojí za to.

Kdybys měla uvést jednu kapelu, která vás nejvíce ovlivnila/ovlivňuje, tak to bude…

Popravdě řečeno, tuhle otázku nemám moc ráda, protože každý hudebník se snaží být svůj a originální.  U nás převážně skládají Tomáš Krejza a Martin Piskáček, bicí si pak píše Honza Meduna sám a každý z nich má úplně jiné vzory. Samozřejmě vím, na co se naráží, a ano, mezi naše oblíbené kapely patří  i NIGHTWISH, s kterými jsme často srovnáváni. Takže i tato světová kapela může ovlivňovat skládání  a aranže. Ale pokud vím, je „podobná“ jen tím, že hrajeme „melodický metal“, ani trochu se jí nesnažíme napodobovat, natož kopírovat.  V tomto melodické stylu hraje mnoho kapel, máme rádi třeba i AMARANTHE či AVANTASIA a ty jsou taktéž melodičtí. Ale jak už jsem uváděla… aranže se snažíme dělat co nejoriginálnější a mezi našimi skladbami lze najít i rockovější písně. No a proto neradi uvádíme, jaký hrajeme styl. Nazvala bych to pouze „melodický“ (smích).

Jak ses dostala do kapely ty, jak dlouho v ní působíš a co ti dává a co bere? Jdeš si touto cestou za nějakým konkrétním cílem?

Já jsem se dostala do ANACREONu přes konkurz v lednu 2014. Kapela je jako moje druhá rodina a snažím se pro ni obětovat maximum, stejně  jako všichni ostatní kluci. A co je naším cílem? Tak dělat radost lidem tím, co nás baví. Dělat to dobře a držet si skromnost. A pak samozřejmě dostat se na největší české festivaly a pak třeba i docílit na vlastního tour. Je to dlouhá a z našeho pohledu nekonečná dřina, která nemusí jen tak skončit. Ale stojí to za to!

Nechci záměrně sklouzávat do bulváru, ale přece jen není těžké zjistit, že jsi díky účinkování v jistých televizních seriálech poněkud „známější“ než některé jiné české metalové zpěvačky, a že máš za sebou rovněž poměrně drsný zážitek, při němž ses stala obětí násilí, zhusta komentovaný právě bulvárem. Máš pocit, že to nějakým způsobem ANACREON pomáhá či může pomoci, myslím tuhle tvoji mediální „známost“?

V pořádku... asi bych to shrnula tak, že dneska se dostat do podvědomí lidí, kór v hudební branži, je velmi těžké. Je nás hodně a to samé platí i pro herce. Takže asi to kapele trochu pomohlo a pokud by jí to mělo pomáhat i dál, tak za to budu jedině ráda. Živím se tím, co mě baví, a přála bych si, aby to tak bylo i u kluků v kapele. Aby mohli nechat své práce a věnovat se naplno tomu, co je jejich snem. I když zrovna s bulvárem je to tedy někdy opravdu těžké! Ale to k této práci v Čechách asi už patří… (smích)

Jak jste si užívali jarní turné s ARAKAIN? Byla to vaše první zkušenost s podobně „slavnou“ kapelou, jíž jste předskakovali?

Tour s ARAKAIN bylo asi to nejhezčí, co nás mohlo potkat! Kluci z kapely a celý jejich tým jsou nejen profesionálové, ale hlavně parta skvělých lidí, kteří nás toho mnoho naučili. Odnesli jsme si neskutečně zkušeností. To, co nám dalo 15 koncertů s nimi, nám nedalo ani 50 zkoušek předtím ve zkušebně! Získali jsme nejen zkušenosti, ale taky fanoušky a přátele. Jinak ARAKAIN byli první „větší“ kapelou, které jsme předskakovali. A už teď mohu říct, že je nám ctí, že 22. září si s nimi opět zahrajeme na jejich podzimním tour v Pardubicích v hale Ideon.

Jak si vede album „Na hraně osudu“? Už je to přece jen nějaký pátek, co vyšlo, takže se dá rekapitulovat… Je na něm něco, co bys s odstupem času chtěla udělat jinak?

Album „Na hraně osudu“ je úspěšnější, než jsme si představovali. Prodalo se ho více jak 600 kusů, což je pro nás velký úspěch. Samozřejmě, že bychom mnoho věcí udělali jinak, ale tak je to u všeho. Momentálně začínáme skládat na novou desku, kterou bychom rádi vydali příští rok, tak doufejme, že bude zase o level výš (smích).

Album má poměrně nestandardní obal, na kterém se vpodstatě jen opakuje jeho název v různých fontech, jaký to má význam? Výpravné kreslené motivy nejsou nic pro vás?

Význam to má takový, že v životě jsme stále na hraně svého osudu. Celé album je o životě a toto byla naše představa tohoto motivu. Kreslené motivy nám nevadí a určitě se u nás někdy objeví. Třeba u dalšího alba, uvidíme...

Kdo je autorem vašich textů a co ho k nim inspiruje? Jak vnímáte jejich důležitost? Má text něco sdělovat nebo má být spíš vnímán jen jako další nástroj bez ohledu na to, co říká?

Na textech se podílí většina kapely, především Martin Piskáček a Honza Diviš. Text je pro nás velmi důležitý a u této desky to bylo ještě intenzivnější. Jak jsem říkala, celé album je vpodstatě o životě jako takovém a cílem těchto textů bylo, aby si každý člověk individuálně v nich mohl najít něco svého, něco pro sebe. Takže příklad: když by byl text o válce, tak tam slovo „válka“ nebude a bude na posluchači, k čemu svému si to přiřadí. Určitě to pro nás je velmi podstatná věc. Chceme, aby naše texty posluchače zajímaly a vše nebylo jen o hudbě.

Přiznám se, že mě hodně zaujala fráze „v pekle smažím se jak svině, je to jen o vaší vině“ ve skladbě „Proklínám“… kde se vzalo uprostřed vší té (z mého pohledu) učesanosti takové ošklivé slovo?

Myslím si, že si život občas zaslouží nějaké to neslušné slovo. A ten text to pro nás vyžadoval. Jinak sprostá slova v textech nepoužíváme.

Pokud dobře počítám, máte na svém kontě už tři videoklipy. Je tohle cesta, jak se v dnešní době, kdy hraje skutečně „každý“, zviditelnit?

Nevím, zda je to stoprocentní cesta ke zviditelnění, ale určitě to do sebe něco má. A posluchači se může spousta věcí díky klipu ujasnit. Finančně je to velmi náročné, což je samozřejmě poznat na prvních dvou našich videoklipech, že nejsou zrovna na profi úrovni. Máme ale radost z posledního klipu „Na hraně osudu“, který točili Take Production s.r.o ., na němž je vidět, že je úplně na jiné úrovni a doufám, že nám časem finance umožní jít zase o kus dál a výš.

A jak vidíš budoucnost ANACREON? Kam směřujete a budete směřovat, čeho chcete dosáhnout a čeho naopak asi jen velmi těžko dosáhnete?

Co se týká plánů, už jsem zmiňovala, že začínáme skládat na novou desku, kterou bychom rádi vydali příští rok. Čeho asi těžko dosáhneme, bude zahraničí. Ale to nás asi tak nemrzí, protože chceme hrát a zpívat v rodném jazyce!

Jak často a kde vás posluchači budou moci ještě letos spatřit na koncertních pódiích?

V létě hrajeme skoro každý víkend převážně na motosrazech a festivalech, největší z nich bude opět Masters Of Rock a v září opět s ARAKAINem, jak už jsem říkala. Vše je k dohledání u nás na webu, facebooku nebo na bandzone.cz.

Nemalý prostor pro závěrečné slovo či vzkaz čtenářům Metalopole:

Všem fanouškům, posluchačům, ale i těm, co nás neznají: Přijďte se na nás podívat a zkuste všechny kapely vnímat tak, že nikoho nenapodobují (smích). Já doufám, že s novými věcmi vás nezklameme, a že nám věnujete přízeň. Děkujeme moc a užívejte letních festivalů!