OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devatenáct let už Čurby slaví narozeniny tím, že se pořádá tento cirkus. Letos jsem měl možnost se oslavy zúčastnit, sice jen na dva první dny, ale o to intenzivněji. Čurbyho narozeninová oslava opět neměla chybu. Spousta hudby, hluku, piva, skvělého veganského jídla, masek a samozřejmě prdelí, ptáků a koz… Pár dní na bláznivém kolotoči s těmi nejlepšími cvoky z celého světa. Jsem tomu rád. Je to vždy restart mozku. Pár hodin v jiném světě. Pár hodin v pekle i nebi současně.
Letos nejdivočejší start, co kdy na Obscene Extreme byl. Thrashová omladina z EVIL INVADERS mě vrátila do osmdesátek. Nepamatuji si moc divočejších kapel. Erupce energie. Druhý den jednoznačně MOOM, uvřískaná izraelská power-violence špína z Tel Avivu. Následuje vystoupení FULL OF HELL. Jedna z nejintenzivnějších explozí na festivalu. Věřím, že další dny řádili i WOLFBRIGADE, VICTIMS, INFEST a NUCLEAR ASSAULT, ale svědectví o tom neposkytnu.
TOP 3 tedy jasné: FULL OF HELL, EVIL INVADERS, MOOM
Asi největší mosh u první kapely v dějinách festivalu aneb EVIL INVADERS:
I přehled masek nultý den stál za to.
Byl tu smutný stan
Crustový vodník
Nechyběl pan cvička:
Leckdo se hned od začátku připravoval do kanafasu:
Speciální dětská část
Stage crew rodině dorůstá nová generace:
Stejně tak i grindovým perverzákům:
Dětí letos bylo opět o něco víc:
Čurbyho kindergang vyhlásil u korýtek všem kolemjdoucím vodní válku. Útočilo se balónky napuštěnými vodou a jedině ze zálohy. Následně se bitva přesunula ke zdroji. Jedna z pozorovaných bitev skončila smírem a podáním ruky. Dětská armáda, ale smír porušila po necelých deseti vteřinách:
Ozdobou všech míst bylo samozřejmě něžné pohlaví:
Pár obrázků prostředí:
Letos bylo hodně death metalových triček:
Speciální umělecké vystoupení nejoblíbenějšího festivalového performera aneb "Pytel sraček" při strhujícím setu FULL OF HELL:
Základní sada každého festivalového fotografa:
Pár vděčných momentek aneb boj Obelix vs. Kohoutosaurus a soulož s modrákem:
No a na závěr nějaké ty masky, prdele a nejlépe obojí:
Nutno říci, že zvukaři si vypěstovali vlastního Pikatčůa
Tenhle člověk mi byl podezřelý:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.