V noci byla zima a ráno klepu kosu. Spacák jsem někde nechal a mikina jako deka moc nefungovala. Včera před spaním jsem šel na diskotéku v pivním stanu. Bylo tam pár naháčů a velmi slabý aparát na pouštění. Před dvěma lety tu byla mnohem lepší dýza. Doufám, že se to příště zlepší. Řeším svůj brzký stav. Mám jediný lék. Kafe od Kafkařů a ranní cígo. Stepuju v zatím celkem slabých paprscích slunce a vyhlížím MASTER BLASTER. Novozélandský hardcore/punk. Nasranost a sedm skladeb během deseti minut. Energie hnaná přes akordy a fastcoreový vichr v zádech. Není lepší probuzení.

Po nich na scéně dva kluci v trenkách, plný kérek. DEAD ROOT. Mládí a zběsilost. Grindcore s hrdelním řevem z Austrálie, kterému občas spadne řetěz a přehoupne se do sludgemetalových bažin. Kytarista předvádí nekonečnou plejádu zvířecích ksichtů a set odsýpá tempem stejně rychlým, jako MASTER BLASTER. Na poslední skladbu přichází Danny Lilker, který s kapelou zkoušel asi deset minut před scénou.

Nejde vynechat první goregrindovou prasečinu. A vlastně už sám název říká, jak to bude znít: ANAL GRIND. Běloruská bruska s kluky v sadomasochistických kožených popruzích a maskách. Tanečky. Spousta masek. Kanální vokál, kanální riffy a ryzí sranda. Kotel vaří a dobrá nálada se šíří. Na závěr hostovačka Matyho z GUTALAX a prkna Obscene Extreme procházejí první zatěžkávací zkouškou, když se ke konci setu na pódium vydrápe několik desítek fans. U těchhle kapel vypínám uši a jdu se bavit pohledem na pit, protože takové představení nemají ani v Národním.

Návrat ke scéně na izraelské MOOM se vyplatil. Špína, která k sobě lepí bažinu, power violence nakládačky a hardcore/punk. Navíc u mikrofonu zpěvačka Sima, která si přítomné omotala kolem prstu během první skladby. Tahle kapela má charisma a tím nemyslím jen to, že v ní zpívá holka, která mimo jiné rozlévá pozitivní street/skate punk v kapele NOT ON TOUR. Třeba kytarista je maličký podivín s vlnou přes půlku hlavy, ale vyzařuje z něj charisma téměř Belmondovské.

Veteráni thrash/deathmetalové scény SADISM mají parádní zvuk, naprosto nekompromisní přístup ke kořenům žánru a perfektní hráčské schopnosti. I přes tuto formální dokonalost je set trochu suchý.
Protipólem k nim jsou nadcházející NOWYOUREFUCKED, které vede Samora Squid, jenž den předtím polykal meče a provlékal si přes tělo badmintonovou raketu. Grindcore bordel v té nejlepší režii. Samora na konci setu nechává mikrofon pod scénou a skáče do lidí. Mikrofon koluje z ruky do ruky a zpěvák po návratu ke své kapele jen usrkává brčkem z kelímku a hází cukrkandlové obličeje všemi směry.

ANIMALS KILLING PEOPLE přicházejí s brutálním death-grindem a basákem, který musí být humanizovaný klingon. To čelo, výraz, energie. Prostě klingon, kterému někdo zamáznul vrásky na čele. Krom něho zaujme hlavně baterie bicích, které si ničím nezadají s tou nejburácivější válečnou vřavou. Celková energie je o něco slabší a kapela trochu sterilnější, než by si ta hudba zasloužila. Po nich tu jsou saudskoarabští exoti z CREATIVE WASTE. Oproti jejich koncertu v roce 2012 přibyla baskytara, což kvituji s povděkem, a rozhodně sebevědomí. Maniakální projev a grindová epilepsie. Řvoun utržený ze řetězu. Chápu, že v Saudské Arábii si to takhle užít nemohou. Vlastně asi nikde jinde si to kapela neužije jako na Obscene Extreme.

DEAD INFECTION kvůli zdravotním problémům bubeníka minulý rok svůj set nedokončili. A tento rok jsem se vlastně modlil, aby ho také utnuli dříve. Pro mě zklamání. Tento polský gore/grind veterán jede tak na poloviční výkon. Přesným opakem jsou Američtí FULL OF HELL, kteří dopadli na trutnovské bojiště silou uragánu. Koncert v mnoha ohledech jiný, než před pár měsíci na Sedmičce, ale stejně zdrcující a pohlcující. Noisové bordel stěny, které krouhají na nudle kytary ve zběsilém tempu. Bubeník, který dokáže z dvojšlapky udělat dvě šlapky. Vichřice měnící se v bažinu a naopak. Dylan Walker u sampleru v klídku točí čudlíkama, aby se za pár sekund stal tím nejzuřivějším grindcoreovým monstrem. Nasazením, energií i tím, jak kombinují harsh-noiseové prvky, ty nejextrémnější grindcoreové průplachy a apokalyptické, pomalé kytarové stěny, si získali celý festival. Vrchol čtvrtečního dne. Bez debat.

Kalifornští TOTAL CHAOS přepnuli festival do zcela jiné dimenze. Uřvanej punk-rock s řádně nafintěnýma figurama u nástrojů, přesně udržovaný hairstyle i doplňky. Hudebně našlapaný agresivní punk, refrény, které si může zahulákat každý. V pitu to funguje jak infekce. Kdo nepoguje s námi, poguje proti nám. V kapele zaujme hlavně Chema Zurita, od roku 2007 hoblujícím také v U.K. SUBS, s dokonale střiženým dvojitým oranžovým čírem a zpěvák Rob, který svým ježatým účesem definoval i logo kapely.

Po tomto energogranátu nastupuje deathmetalová tortura, tedy BRODEQUIN. To, co vraždilo nekompromisním death metalem na Obscene Extreme 2004 se však značně otupilo. Jejich set je bez energie a působí unaveně.

Je čas opět na nějakou zábavu. Tu zaručeně poskytne VIP band GHOUL. Pod zakrvavenými maskami z pytlů najdete pár zajímavých persón, třeba Seana z IMPALED, případně Rosse z legendárních EXHUMED nebo třeba Petera Svobodu z VÖETSEK. Hned v úvodu stříká krev z rozpáraného břicha, točí se vrtule z umělých střev, za dunění extrémního crossoveru z grindu, punku a death/thrash/black metalu. Mezi skladbami i v nich scénky a jednoznačně největší divadelní výjev dne.

KRISIUN konečně napravili smrtce pověst. Do země zadupávající profesorský set starýho dobrýho death metalu. Bratrská trojka zase ukázala, že krev není voda. Jejich sehranost je ultimátní a k radosti všech si do setu našly cestu starší skladby. Zlatým hřebem je brazilská kooperace s Gordem z RATOS DE PARAO při skladbě „Extinção em Massa“. Vlastně stejný výjev jako v roce 2013, kdy tu byli KRISIUN a RATOS naposledy. RATOS DE PORAO jsou mimochodem veteráni, kteří ovlivnili většinu brazilské extrémní scény, SEPULTURU nevyjímaje. RATOS jsou poslední kapelou, kterou na Obscene vidím. Když si uvědomím, že začínali v roce, kdy jsem tahal po zahradě kačera, zdá se mi to neskutečný. Tihle týpci mají stále energie na rozdávání, a i když před osmi lety nasáli basáka z fastcoreové DISCARGY, který rozhodně dává koncertům trochu větší vítr, těm původním členům energie stále nechybí. Natlakovaná thrashová jízda na punkových a hardcoreových pilířích. Nakažlivé kytarové riffy, které veterán Jao krouhá do lidí, mají jedinou možnou odezvu. Totální šílenství v pitu. Lidi zdivočeli. RATOS DE PARAO jsou na scéně více jak pětatřicet let a stále to dokážou semlít. DISCHARGE bohužel už nedávám, ale klidně mi napište, jaký to bylo, pokud někdo viděl.