S Honzou jsme se na Fluff Festu minuli doslova o prsa. Řekli jsme si, že si vzájemně napíšeme, co ten druhý na Fluffu prošvihnul. Nakonec z toho vzniknul článek, kde jsou za jednoho ty nejvýraznější události z prvních dvou dní festivalu a za druhého události dne posledního.

„Já sám toho pocitově taky neviděl hodně, protože mi v nestřežené chvíli vždy vešel do rány nějaký rozhovor s dlouho neviděnými kámoši. Koneckonců, takto koncentrované setkání hardcoreové komunity je u nás ojedinělé, takže to má podobně poměrně dost lidí. Co tolik lidí sdílejících podobné hodnoty na jednom místě znamená? Třeba možnost načichnout myšlenkami lidské otevřenosti, spolupráce, ale i našeho poznání o životě a smrti tak, jak je šíří třeba Greg Bennick z TRIAL, matadorů straight edge HC ze Seattlu. Známý speaker a humanitární aktivista (organizuje např. kampaň One Hundred for Haiti) tentokrát nechal kapelu doma, zato na Fluffu vedl hned dvě přednášky. Po show straight edge veteránů VITAMIN X si pak hodil famózní proslov o punku a metaforách skrytých v raných zombie hororech George Romera, který nedávno skonal. Za mě je Greg jedním z těch, kteří o lidskosti, otevřenosti a komunikaci nejen mluví, ale také ji žijí. Big Up!

Jídlo a zázemí vynechám, koneckonců v neděli jsi ho měl možnost zažít a rozhodně nevidím důvod si stěžovat (pistáciová a vanilková vege zmrzka s oříšky opět nezklamala!), tak se mrkněme na nějakou muziku. Top pátečního večera pro mě byla zajímavá kombinace screama a crustu, kterou předvedla velmi diverzifikovaná parta jménem GERANIÜM na hlavní stage. Kombinace crustového hřímání s hysterickým ječením umocňovala pestrou a vlastně poměrně originální muziku. Různé hudební preference byly vidět na členech kapely už od pohledu, přesto celek výborně fungoval. Hlavní zážitek jsem si ovšem odnesl až z epické show post-HC party z Řecka jménem RUINED FAMILIES a dle reakcí návštěvníků jsem nebyl jediný. Kluci podali špičkový výkon, ukázali báječnou muziku, ale samozřejmě nepopírám, že v jejich prospěch hrál i hrací čas, kdy kapela zavírala stanovou stage.

V sobotu jsem se už snažil sledovat kapely poctivěji. Nejvíce na mě zapůsobila další vegan edge parta z 90. let, a sice CHOKEHOLD. Jejich show vcelku úspěšně rozptýlila mé pochybnosti: návštěvníci mohli vidět v akci další politickou, autentickou partu ze zlaté éry hardcoru.
A dodatečný soukromý highlight? Demonstrace a cvičení acroyogy, které nášvětvníkům představili členové Vegan Sport Clubu. Moc bavilo! Yoga for life.“

Honza Vrobel

„Takže to zásadní, na co se na Fluffu všichni těšej. V neděli byla čokoládová a citrónová zmrzlina. Citrónová bejvá absolutně nejlepší. Loupnu jí hned po příjezdu, když na hlavní scéně řádí DESPITE EVERYTHING, melodický punk rockeři z Řecka. A tady jsi o nic moc nepřišel. Oba jsme prošvihli set RUTKY LASKIER, která minulej Fluff měla jeden z nejepičtějších koncertů ročníku. Já si to hrnu na SHIZUNE. Kluci z malého italského města Lonigo tvrděj, že pro tolik lidí, jako se shromáždilo ve stanu, ještě nehráli. Trochu je znám a moc jim to nevěřím. Hrajou takový RAEINovský screamo. Zdá se mi, že od dob, kdy jsem je viděl naposledy, trochu šlápli na plyn, a tak tu máme energii a melancholii v jednom balení. Pokud si vzpomínáš, jak Tě minulej rok rozebrali RAEIN, tak tohle sice nebylo tak moc neskutečný jako oni, ale kráčej po stejné cestě.

Na hlavní scéně kraluje mezitím Švédsko. V poslední době, díky kapelám typu SUIS LA LUNE nebo mladým DISEMBARKED, je švédský screamo stejnej pojem jako to francouzský. SHIKORUMA je si toho vědoma a do rezavých kytar, hnaných dopředu přes akordy, jí fouká punkový vítr. Musím si doplnit studiovou tvorbu. Ve stanu stíhám zahlídnout část setu CONSTRICT, což je silová straight edge hardcore mašina, na které je ve stanu pořádně horko. Mikrofon stále u lidí a pit, kde snadno přijdeš k monoklu.

Pak přišlo POVODÍ OHŘE. ESOASISI plus basák Láďa z původních ESGMEQ, Bouše z ESAZLESA na bigarbox kytaru a lubovku drhne Duplo, kterého můžeš vidět u seitanových kebabů, protože už léta šéfuje gastrotýmu na Fluffu. Pokud jsi někdy viděl ESOASISI, tak ponech Sisiho obrazotvornost v textech a vyměň vše ostatní. Sisi tu má mnohem jistější a přirozenější projev, za prdelí má kapelu, která šlape, může se tedy o ní kdykoliv opřít a může kázat svoji poezii. A tohle kazatelství tomu fousatému vagabundovi jde na jedničku. POVODÍ navíc skvěle pracuje s dynamikou a jednoduchou šlapavou rytmikou, která tě donutí podupávat si do rytmu i se zlomenou nohou.

Musím na chvilku přeběhnout, protože na hlavní scéně jsou straight edge veteráni RACETRAITOR. Přísní. Krouhaj grindcore, death metal a velmi brutální hardcore do jedný mísy. Bubeník Andy Hurley z FALL OUT BOY jede jak zbíječka a u mikrofonu americký právník íránského původu Mani Mostofi. Tohle by tě mohlo bavit – hlavně věci, co říká mezi hraním.
Po staré škole přichází omladina z BIRDS IN ROW. Viděl jsem je snad pětkrát, ale nikdy v takové formě. Apokalyptickej bordel francouzský školy. Crust, hardcore a screamo v jedné homogenní explozivní mase. Tak explozivní, že to občas vyhodí PAčko. Mladý uragán a předposlední kapela velké scény.

Možná to bude znít trochu dědkovsky, ale Fluff se za poslední léta změnil. Ani tenhle rok jsem už necítil takové to šimrání v břiše před poslední kapelou festivalu, jako v minulých létech. V minulosti byla tahle chvíle vždy svatá. Vědělo se, že to bude velké. Všichni na to čekali, protože to vždycky byl největší čurbes. SECT jedou turné právě s RACETRAITOR. Lidi z CURSED, CATHARSIS, EARTH CRISIS, BURNING LOVE a FALL OUT BOY v jedné kapele. Ti, kteří stavěli základy scény. Chris Colohan hned na počátku setu šplhá na konstrukci stage a pak cedí krev. Set je vlastně parádní, ale lidí méně, než bych čekal a trochu mrtvolní. Pár metrů od kapely je to boží, ale i tak se mi zdá, že na energii, kterou měly koncerty TRIAL, TRUE COLOURS, CONVERGE nebo HAVE HEART před pár lety to prostě nemá. V těch dobách se točili třiceti-metrový circle pity a armáda hardcore kids metala přemety do pitu téměř ustavičně. Bylo jedno, jestli jsi od kapely dva metry nebo dvacet. Pot stříkal všude stejně. Ale možná jen já stárnu. Štve mě, že jsem odjel před setem mladičkých CASSUS z Norwich. To si dej z videí nebo desku. Stálo to za to. Doufám, že se příští rok nemineme.“

RIP