Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pôvodne kansaskí tech/BDM štýlotvorcovia po siedmykrát, to už je impozantné. Ešte dnes si celkom dobre pamätám, ako na mňa zapôsobil ich debut z roku 2000. Bol to absolútny unikát, nikto iný na scéne takto nehral. Vysoko technický a zároveň veľmi útočný BDM v prevažne mimoriadne frenetických tempách a s neľudskou kadenciou gitarových tónov, vďaka ktorým nejedna linka vyznievala ako hraná pospiatky. K tomu guľometný vokál, často vo viacerých polohách, skrátka tornádo a trademark. Našlo sa celkom dosť skupín, ktoré sa odvážili – nie neúspešne – inšpirovať týmto prístupom k hraniu, ORIGIN sú však stále neopakovateľní.
Aj na najnovšom albume s deviatimi vlastnými skladbami a jedným coverom. Je rok 2017 a tak ORIGIN pochopiteľne už nemajú ako šokovať. Jedine tým, že svoju vysokú úroveň a kreativitu si neochvejne držia. Trio Paul Ryan – gitara, vokály, John Longstreth – bicie a Mike Flores – basgitara, vokály, nejaví známky únavy či opotrebovania, to, čo sa od nich požaduje, skomponujú páni hudobníci bez pomáhania si vypchávkovými kusmi. Jason Keyser ako najnovší vokalista je na druhom albume už pevne usadeným harcovníkom, pre ORIGIN typický a veľmi náročný štýl vokálov si osvojil veľmi dobre. Dá sa možno povedať, že s 20. výročím vzniku na krku sú ORIGIN už vlastne „stará škola“, v porovnaní s niektorými podľa viacerých až do absurdností zabiehajúcimi nasledovníkmi – aby som nechodil ďaleko, napríklad kanadskými ARCHSPIRE – hrajú vlastne klasicky, ale zdanie klame, je to stále tá istá divočina. Aj s nejakými inováciami – desaťminútovú skladbu s kvantom melodických atmo pasáží („Unequivocal“) som predsa len nečakal, je však naozaj silná. Záverečný cover „Revolución“ (BRUJERIA) tiež prekvapil, ale je to jazda. Vlastne ako celý album.
16 minut šťavnatého technického thrashingu od kapely, která má řemeslo hluboko pod kůží. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.