OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky fotografování jsem mohl z první řady vidět jak kapelu, tak fanoušky. Když jsem se těmi stovkami a tisíci fotek probíral, přišlo mi zajímavé dávat vedle sebe první řady různých kapel a vlastně jsem se tím dokázal poměrně dlouho skvěle bavit. Zde máte malý vzorek toho, jak to vypadá z fotokoridoru, pevně doufám, že se tam někteří i najdete:
I takto dokáží řádit fanoušci OPETH:
Katarze při koncertu EMPEROR:
Takto vypadají příznivci ruské kapely ARKONA:
Při TERROR padali lidi do koridoru jako na pásovém dopravníku:
Podobně to vypadalo i při HAVOK:
Cuky Luky na MISS MAY I:
Před FALLUJAH a CRYPTOPSY se fans dostali řádnou sprchu od hasičů:
Poznáte na koho vystrkují růžky tyto sleny? Na Polyho z kapely INSANIA
Týpek uprostřed zřejmě dává na vědomí své rozpaky ze zvuku CHELSEA GRIN:
Při METAL CHURCH někteří viditelně trpěli:
Punks na MADBALL:
Klobouky na FLESHGOD APOCALYPSE:
Začátek s GOD MOTHER
Tohle byste netipli, to je fanoušek techniků GORGUTS:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.