S přibývajícím věkem se momenty, kdy vás něco okouzlí, stávají stále vzácnějšími. Obzvlášť v případě věcí, kterým holdujete od jinošských let (žerty o náctiletých dívkách stranou). Moje náklonnost k epickým a folkem vyuzeným metalovým deskám se datuje zhruba od té chvíle, kdy mi kamarád Honza v prváku na střední pustil „Imaginations from the Other Side“. Hýčkám si ji dodnes, byť s lehkým nádechem recese. Dovedu si tak užít hověziny typu GLORYHAMMER bez fatálního úhynu mozkových buněk.

Nadproduktivní líheň Euro power metalu nicméně pokládám za řádně zahnívající. Moc klišé, moc patosu, moc draků, málo nápadů. Podstatně zajímavější se v současnosti jeví americká scéna. Vedle lety ověřených pilířů scény nabízí i neotřelá nová jména, která k žánru přistupují bez konzervativních okovů. Umí z něj vytěžit jeho životaschopnou esenci a smíchat jí se svěžím kompozičním přístupem, který se nepodřizuje zkostnatělým normám a poučkám. Nejlepším příkladem byla předloňská deska bostonských bardů WILDERUN, která v epickém konceptu spojila keltský folk, power metal a prvky extrémních žánrů.

Filadelfští debutanti LÖR svoje krajany v mnohém připomínají; překvapivou uvolněností, suverénním citem pro zapojení kelťárnou prodchnutých melodií do chytře strukturovaných metalových skladeb. V mnohém je ale překonávají. Zatímco deska „Sleep at the End of the World“ do značné míry stála na rozvíjení několika centrálních motivů, „In Forgotten Sleep“ připomíná erupci motivů. Ne nadarmo se zahraniční recenzenti pozastavují nad tím, že třeba progresivní šleha „Eidolon“ obsahuje víc nápadů, než kolik se jiné kapele podaří vyplodit na celé desce. Není to přehánění. LÖR chrlí invenci ze všech hlavní s mladistvým elánem, který překryje i drobné neduhy. Nevynalézají kolo, ale umí ho roztočit naprosto dechberoucím způsobem.

V centru téhle nespoutané bouře stojí kytarista Peter Hraur. Tenhle milovník poctivých heavy metalových laufů dovede svoje prsty rozkmitat po hmatníku způsobem, který z jednoduchých melodických motivů kouzlí podmanivé ornamenty. Jeho sóla jsou jednoduše požitkem. Hravé trilky, krkolomné jízdy, epické melodické vyhrávky, které napovídají, že Peter zjevně fandí progovým kytarovým hrdinům. Díky jeho silové, hutné hře je projev LÖR stejnou měrou tradicionalistický – těžko se z hlavy dostává paralela s hutností raných BLIND GUARDIAN – jako hravý a progresivní.

„In Forgotten Sleep“ tvoří s výjimkou ofenzivní speedové palby „Dark Cloud“ a drobných meziher skladby, u nichž časomíra (často štědře) přetáhne šest minut. Jde o ten typ kompozic, kterým ostatní kapely gradují konce alb. Takové to medley nejlepších nápadů, které si posluchač ponese v hlavě. Vykřičník za větou. LÖR si ale nemusí na konec nic schovávat, protože v rukávu mají jen samá esa. 70 minut jejich debutu trvá subjektivně 40 a „In Forgotten Sleep“ působí často jako album uvnitř alba, obraz uvnitř obrazu.

Žádný stereotyp, žádné tahání času. Tenhle kvartet prostě nakládá, dokud má nápady. A nápady má stejně v první minutě songu jako v osmé. Ne, LÖR nejsou žádnými geometry, kteří by svoje skladby stavěli podle dokonalých mustrů. Jejich album je spíš organicky bující stráň plná slunečních odlesků, tvarů a barev. Filadelfská parta rozverně těká mezi hudebními motivy, staví svoje skladby zdánlivě naprosto intuitivně. Využívá toho, že za zády nemají vydavatele, který by je nutil zvolit jednu cestu. LÖR jsou věční tuláci po hvězdách, kteří v každém zapadlém koutě dokáží objevit překvapivou melodickou perlu. Přitom se ale neztrácejí. Co song, to rozdílný, často velmi košatý příběh s pointou. 

V akustických partech znějí trochu jako současná odpověď na líbivou melancholii keltských klasiků CLANNAD. V metalových partech jsou potom nejblíže klasickému heavy metalu, díky hutnosti riffů i zauzleností četných sól. Ale ve druhé polovině alba se jejich srozumitelný jazyk dovedně zlomí a ve skladbách jako „Song For No One“ či vrcholném kousku „Eidolon“ inklinují k power metalové průbojnosti a progové rafinovanosti. A v závěru opět plně osvobozují svoje epické já – eponymní kus je tak poctivým kusem hymnického hevíku, že ustojí i obtížnou pozici závěrečného vykřičníku. 

V záplavě sympatií se skoro nechce poukazovat na to, že na jinak dynamickém a čitelném zvuku kapely je něco neotesaného a vlastně neelegantního. To samé by mohlo platit i pro trochu plochý a přehnaně silový vokál Tylera Fedeliho. Jenže když mají LÖR doručit zásilku, nezastaví je nic. „In Forgotten Sleep“ je deska stejnou měrou plachá, jako výbojná, stejnou měrou intimní i velebná. Občas je příjemné nechat si zblbnout hlavu něčím, co dobře znáte. A LÖR vědí, jak na to… Výjimečný debut!

P. S. Je milé, když člen kapely namaluje coverart. Otázka zní, jestli je nutné ho pak i použít.