OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Havířovskí, od roku 2013 existujúci DEAD CARNAGE sa postarali o deathmetalové prekvapenie, aké som od nich ani nečakal. Predošlé splitko so SOUL MASSACRE z toho istého mesta mám, pustil som si ho niekoľkokrát a založil s tým, že miliónta sériovka v žánri OSDM v dvoch vyhotoveniach je už na mňa priveľa. Obe bandy po roku vydali aj dlhohrajúce albumy, SOUL MASSACRE na tom svojom hrajú death metal síce slušný, ale prekvapil by leda tak pred 20 – 25 rokmi, dnes ho z priemeru nevytiahne ani ženský vokál, ten v kove smrti spôsobil furóre naposledy možno okolo prelomu tisícročí. DEAD CARNAGE sa však na svojej albumovej prvotine vyšvihli, nakoniec, kusisko zostavy sú veteráni českej extrémne metalovej scény, 3/5 majú odohraté v DISFIGURED CORPSE, ktorí vo svojej dobe patrili na špičku, G.O.R.E., ANTIGOD a EUTHANASIA tiež nie sú/neboli neznáme pojmy. Aktuálna desiatka skladieb za čosi vyše pol hodiny je stopercentný surový deathmetalový nárez. Originálny nie je ani omylom, možno je to tak lepšie, „nové postupy“ nasilu sú najväčšie zlo. DC hrajú priamočiaro, hrubo, agresívne a aj veľmi dobre urobený zvuk z nich robí dôstojnú odpoveď na švédsku scénu, na tú jej časť, ktorá sa od kanonických postupov žánrových legiend ENTOMBED, GRAVE a spol. pozerala smerom k Amerike ovplyvneným, brutalite zasľúbeným skupinám, napríklad DERANGED. Dokonalým mixom klasického švédskeho DM a grind/crustových postupov boli na tvorbe od „Redemption“ VOMITORY a možno povedať, že DEAD CARNAGE hrajú v ich štýle, zdrvujúco, s podobným revaným growlom, harmóniami, melódiami a vydareným pomerom náklepov a ťažkých stredných pochodov. V podstate len vychytali pár múch z predošlej tvorby a zrazu všetko funguje ako má, ešte aj dojem z prvého štúdiového záseku sa podarilo zlepšiť.
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.