Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třetí řadové album skvadry z Long Island mi dává vzpomenout na zlaté doby, kdy spojení matematiky, grindu a deathcore produkovaly výborné kapely jako ION DISSONANCE. Album „Meta“ na mě v těchto dobách působí téměř občerstvujícím dojmem. Nejen kvůli tomu, jak si občas hraje s disharmonií, nebo tím, že na něm najdeme čisté vokály, které mě ani v nejmenším nepobuřují..
Fascinuje mě groove a to, jak kopáky fungují jako šablony, do kterých Greg Kubacki nalévá nelítostné a neprostupné kytarové kvádry. Říkám si, že ten feel je mi nějak povědomý i ze zcela jiné kapely a následně objevuji jméno producenta, kterým je Joe Duplantier z GOJIRY. Odtud tedy vítr fouká. Jeho práce je znát. Ta pochodovost, jen v nepravidelném a polámaném tepu, je nepřeslechnutelná. Užívám si to, jak si CAR BOMB hrají s rytmem a rychlostmi stejně, jako to, jak nemelodicky občas působí. Hotová mechanická poezie, tvořená jednokytarovým nepravidelným válcem. Hlučná a nelítostná strojová přesnost, která svým chodem popisuje chaos kolem nás.
8,5 / 10
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
