Třetí řadové album skvadry z Long Island mi dává vzpomenout na zlaté doby, kdy spojení matematiky, grindu a deathcore produkovaly výborné kapely jako ION DISSONANCE. Album „Meta“ na mě v těchto dobách působí téměř občerstvujícím dojmem. Nejen kvůli tomu, jak si občas hraje s disharmonií, nebo tím, že na něm najdeme čisté vokály, které mě ani v nejmenším nepobuřují..

Fascinuje mě groove a to, jak kopáky fungují jako šablony, do kterých Greg Kubacki nalévá nelítostné a neprostupné kytarové kvádry. Říkám si, že ten feel je mi nějak povědomý i ze zcela jiné kapely a následně objevuji jméno producenta, kterým je Joe Duplantier z GOJIRY. Odtud tedy vítr fouká. Jeho práce je znát. Ta pochodovost, jen v nepravidelném a polámaném tepu, je nepřeslechnutelná. Užívám si to, jak si CAR BOMB hrají s rytmem a rychlostmi stejně, jako to, jak nemelodicky občas působí. Hotová mechanická poezie, tvořená jednokytarovým nepravidelným válcem. Hlučná a nelítostná strojová přesnost, která svým chodem popisuje chaos kolem nás.