Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dokázali vzít letní prázdninovou atmosféru a dokonale ji přetavit do matematické instrumentálky. Je až s podivem, s jakou lehkostí tato kalifornská omladina dokáže předkládat progresivní a technicky nápadité pasáže bez toho, aby se vám z jejich složitosti začala točit hlava. Tam, kde ostatní „pidliky“ nahrávky, kolem kterých létají parciální zlomky, vyžadují soustředěný poslech a šálek zeleného čaje, si CHON vystačí s pár letními koktejly pro zlepšení nálady. Málokterá kapela dokáže zabalit progresivní instrumentální hudbu do tak obrovské hmoty z čiré bezstarostnosti. Dá se tedy říci, že CHON i na posledním albu dělají to, v čem mě přesvědčili a zaujali na minulé desce „Grow“. Jejich hudební feel je bezedným zdrojem prosluněného optimismu.
Kapelu od minulé desky opustil basák se sympatickým jménem Drew Pelisek a uvolnil tak místo, na které se po šesti letech vrátil Esiah Camarena. Tím se klan rodu Camarenů ve skupině rozrostl na tři členy, takže je záhodno mluvit o rodinné kapele. V použití basy se ale příliš nezměnilo. Co lze pozorovat, jsou změny ve zvucích, se kterými si kluci více hrají. To se týká jak kytar samotných, tak kouzlení s celkovým soundem nahrávky. Co opět nedokážu překousnout, jsou pokusy vpašovat do skladeb celkem zbytečný zpěv.
„Homey“ je deska, kde se hravost, lehkost, radost z hudby a nekonvenční postupy snoubí s instrumentální ekvilibristikou. Opět se jim povedlo vytvořit nahrávku, která je nakažlivě milá.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!