Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sólové EP kytaristy z DISPERSE z mého pohledu vlastně překonává materiál, který tvoří pro svoji „hlavní kapelu“, která se letos představila i na Brutal Assaultu a zřejmě měla být podobným zpestřením programu, jakým byl progresivní fenomén PLINI minulý rok. To se bohužel nepovedlo. Nezoufejme si ale. JAKUB ZYTECKI je rozhodně talentovaný mlaďas, jenž se vzhlídnul právě v hudbě, kterou reprezentují osoby jako CHIMP SPANNER nebo PLINI.
Svému obdivu k nim ale dokáže vtisknout i vlastní rukopis a oprostit se od strohého opisování. Jak můžete z řádek výše čtených odvodit, jeho tvorba je široce rozkročena mezi progresivním instrumentálním rockem, ambientem, djentem, postrockem, elektronickými dobarvovánkami a možná i špetkou moderního jazzrocku nebo fusion. Výsledkem je pestrý epický hudební příběh, který vás překvapí zvukovou plastičností a příjemnou odlehčenou hravostí. Skladba, která mě ve výsledku nejméně baví, je titulní „Feather Bed“, a to hlavně kvůli tomu, jak moc je podobná DISPERSE. Zpěv tu působí jako něco navíc, něco, co bere prostor dalším zajímavým nápadům.
7 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
