Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani netuším, čo sa podpísalo pod fakt, že na tretí album Anglánov DYSCARNATE bolo treba čakať vyše päť rokov, ale od 15. septembra už je medzi nami. Trojka z Horshamu sa od Siege Of Amida presťahovala rovno k Unique Leader, od roku 2015 má nového basáka a vokalistu Ala Llewelyna, zvyšok zostavy rovnaký od roku 2004, Tom Whitty gitary a vokál, Matt Unsworth bubnuje a vynovená partia drví so smrtiacou presnosťou.
DYSCARNATE už od začiatku patria k výraznejším predstaviteľom moderného death metalu a nových osem skladieb pokračuje v odkaze spolkov ako DYING FETUS, MISERY INDEX, PYREXIA a podobne. Úderná americká škola z NY a severovýchodu – agresívny drviaci hutný a ťažký death metal s počuteľným hardcoreovým podtónom – sa uchytila aj na ostrovnej pôde.. Dunivé riffy, prevládajú svižné stredné a rýchlejšie tempá, vyslovené náklepy sú aktuálne vyvážené väčším podielom ponurých pomalých pasáží. Stále spoľahlivý je duet dvoch revaných vokálov, hlbšieho growlu a naštvaného škreku. Pod tu a tam až thrashovo zafarbenými riffmi vynikajúco rinčí basa ako zvonkohra apokalypsy a nedá sa nevšimnúť si väčší príklon k atmosfére. Nekompromisná priamočiara rúbanica s nadstavbou temných harmónií je podporená ostrým, ťažkým zvukom a celkovo možno povedať, že skĺbenie poriadnej surovosti a nálad sa DYSCARNATE vydarilo naozaj dobre.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.