OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Páté studiové album po osmileté nahrávací pauze a k tomu jméno interpreta samotného, to už je dost pádný důvod pro aktuální rozhovor s někým z MOTORBANDu. A s kým jiným pochopitelně nejlépe, než s jeho duchovním otcem, srdcem, duší i žaludkem v jednom, Liborem „Máčou“ Matejčikem. Komunikace přes manažerku byla sice poněkud nezvyklá (zejména tedy v okamžiku, kdy mi bůhvíproč zcenzurovala úvodní dvě dle mého celkem neškodné otázky na vykrystalizování současné sestavy a celkový počet dosavadních sestav kapely), ale kýženého cíle jsme se nakonec přece jen dobrali a tak se níže můžete přesvědčit o tom, jak vypadá MOTORBAND na startu nejnovější etapy své existence, nazouvající slovy klasika již „čtvrté gumy“.
Představ nám, prosím, své nové spoluhráče…
Začnu zpěvákem Luďkem Struhařem. Dá se říct, že se mi splnil sen, zpěváka tohoto typu jsem si představoval v kapele od začátku. Vynikající muzikant, který je tvůrčí a s obrovskými hlasovými možnostmi. Dalším novým členem je kytarista Jan Jiříček, který je podle mého názoru nedoceněným kytaristou v ČR. Asi největším úspěchem jeho dosavadní kariéry bylo angažmá ve skupině TITANIC. Je to poctivý, pracovitý kytarista a zároveň bavič kapely. Bubeník Ivo Batoušek je tvůrcem a lídrem bubenické kapely JUMPING DRUMS a naprosto zodpovědně říkám, že se řadí mezi TOP bubeníky v ČR. Basistu Karla Adama nemusím představovat, protože MOTORBAND spolu děláme od roku 2010. Navíc jsme spolu hráli i v KREYSONu, VITACITu a AB BANDu. Karel navíc natáčel MOTORBANDu basu na album „Satisfakce“ a „Heart Of The Machine“.
MOTORBANDu vyšlo v létě nové, páté řadové album se symbolickým názvem „V“. Jak bys tuto událost co nejlépe charakterizoval?
Přípravu CD, celou realizaci natáčení a vydání lze charakterizovat jako veletěžký porod. Nikdy v životě jsem tolik komplikací a překážek nezažil. Pár období během příprav a natáčení bylo opravdu kritických, ale něco nás vždy dokázalo udržet pohromadě, problémy řešit a překonávat. O to větší radost jsem měl, když se vše podařilo dotáhnout do konce. Je to nejlepší album, které jsem kdy natočil.
Páté řadové album po jednatřiceti létech existence, to není moc lichotivé číslo… nebo?
Máš pravdu v tom, že teoreticky MOTORBAND existuje už přes třicet let. Ale kdybych do detailu sečetl období, kdy kapela opravdu aktivně fungovala, dostal bych se k deseti, maximálně dvanácti rokům. Takže pět alb za dvanáct let lze považovat za velmi lichotivé číslo (smích).
Jak a jak dlouho album vznikalo? Nastaly nějaké komplikace?
Ve skutečnosti jsme nový materiál začali dávat dohromady už s bubeníkem Klaudou Kryšpínem v roce 2013. Kdybych měl určit, jak dlouho jsme album připravovali od nástupu Luďka Struhaře a Honzy Jiříčka, pak by to byly dva roky. Těch problémů v období dvou let příprav a natáčení CD bylo opravdu hodně. Co nám dalo nejvíc zabrat, bylo najít bubeníka. Poté, co onemocněl se zády Klauda, jsme jich vyzkoušeli asi osm. Někteří na tom nebyli tak, abychom si je mohli dovolit, a někteří zklamali.
Může posluchač objevit nějaký vývoj mezi „Heart Of The Machine“ a „V“? Cítíš to vlastně ty jako autor hudby, že se někam posouváš? Nebo prostě máš jen rád heavy metal a s tím to stojí i padá?
Nevím, skládám hudbu. Mám nápad, a když se mi nápad líbí, nahraju si ho. Posun vidím a slyším. To ale není ani tím, co složím, ale tím, jak se to zaranžuje a hlavně, kdo to pak produkuje! S Karlem jsme se shodli na tom se svěřit mladému zvukařovi a producentovi Tomáši Raclavskému. Tomáš je vynikajícím kytaristou a muzikantem. Jeho práce, jednak na jeho nahrávkách a nahrávkách kapel, které produkoval nebo na nich dělal mix a mastering, mě přesvědčila, že to je ten, s kterým chci natočit CD MOTORBANDu. I když to mezi námi hodněkrát vřelo, nakonec to byla skvělá volba, protože jsme s výsledkem jeho práce maximálně spokojeni.
Drtivou většinu textů na novince obstaral zpěvák Luděk Struhař. Nebyl důvod svěřit je někomu jinému? Jak jsi na tom vlastně s psaním textů ty?
Já jsem z nouze napsal za dvaatřicet let asi jeden český text a několik anglických na CD „Heart Of The Machine“. Texty já neřeším. Vždy jsem to nechával na zpěvákovi. On musí v první řadě vědět, co, proč, a o čem chce zpívat.
Názvy skladeb jako „Křídla touhy“, „Kolikrát můžu žít?“ či „Tak to nalej“ naznačují, že aktuálními tématy politickými, ekologickými či dalšími z každodenní reality se nehodláte moc zabývat?
Myslím, že Luděk má ve většině textů na mušce politiky a mocnáře, dělající z lidí stádo. „Temnej vítr“, „Limit“, „Mistr hvězdář“... politika byla, je a asi dlouho bude terčem textařů. Neb většina lidí podvědomě cítí a já věřím, že už i hodně z nich chápe, že politiky vlastně k životu nepotřebujeme!
Obal alba má nějaký hlubší význam nebo je to jen taková volná variace na téma MOTORBAND a „pět“?
Hlavním významem určitě je, že jde o páté album.
Ke skladbě „Kde byl bůh?“ vznikl zdařilý klip… kde jste jej natáčeli? Budou následovat ještě nějaké další?
Natáčelo se v kamenolomu u Brna. Ano, máme natočený ještě jeden profi klip. Ten půjde ven zřejmě v listopadu.
Klip bodoval v „Czech parádě“ na TV Rebel. Nějaké další úspěchy jste s ním rovněž slavili? A jak takové „malé vítězství“ vnímáš?
Nikdy v životě jsem s MOTORBANDem nic takovýho nezažil - vyhrát nějakou hitparádu! (smích). V „Czech parádě“ na TV Rebel už klip vyhrál počtvrtý za sebou, pak vyhrál čtyřikrát 1. místo v „Shockparádě“ webzinu Rockshock a 3. místo v „Rock parádě“ Fajn rock TV. Tam jsme dokonce porazili KREYSON s bubeníkem Terranou a kytaristou Grapowem! (smích) To je moc pěkný.
Nedalo se nevšimnout, že i MOTORBAND zkusil využít služeb „Startovače“ a na „zbrusu nové dvojalbum + DVD“ nasbíral celkem přes 160.000,- Kč a základní požadavek se mu tak povedlo splnit na 106 %. Jak to vypadá se zbytkem projektu, tedy výběrovým „Best Of 1988 - 2009“ albem, nahraným současnou sestavou, a DVD s filmem o historii MOTORBANDu?
Výběrové album padlo ze dvou důvodů. Za prvé náklady na natáčení alba „V“ dramaticky stouply, čili na přetočení starých songů už nezbýval kapitál, a za druhé vydání „bestofky“ v původních verzích nám překazil majitel práv na album „Heart Of The Machine“ Jan Němec, který nám nedal povolení! Film „Motorband Restart“ se pak dostal do distribuční sítě kin, s čímž naprosto nikdo ale ani trochu nepočítal a z tohoto důvodu samozřejmě nebylo možno film vydat na DVD. Fanoušci ale získali koupí CD „V“ unikátní kód ke stažení filmu ve Full HD. Stahování bude možné po uvedení premiéry filmu v kině v Teplicích 3. listopadu, tuším někdy po 11. listopadu 2017.
Proč jste na album vybrali zrovna cover verzi slavného hitu „Relax“ od popových FRANKIE GOES TO HOLLYWOOD?
Těch důvodů bylo více. Za mě říkám, že jsem nikdy žádný cover nenatočil, tudíž jsem měl chuť. A za další, song „Relax“ se mi vždy děsně líbil. Třetí důvod byl marketingový, bylo nám to manažerským týmem doporučeno. Návrhů jaký song udělat, bylo totiž asi třicet. Jsem rád, že to nakonec vyhrál právě „Relax“. Je to pecka!
Plánujete nějaké koncerty nebo dokonce souvislejší turné na podporu novinky?
25. listopadu budeme speciálními hosty jediného koncertu v ČR bubeníka Vinnieho Appice (ex – BLACK SABBATH) v Kolíně a 9. prosince to pak bude klubová záležitost v Liberci. V příštím roce plánujeme pár vlastních koncertů a v rámci festivalů a městských slavností představíme nové CD i širší veřejnosti.
Jak vypadá váš aktuální koncertní playlist? Kolika skladbami je zastoupena novinka a kolik těch úplně nejstarších skladeb hrajete v současnosti rovněž?
Já osobně bych chtěl hrát celý CD + čtyři až pět těch „nej“ songů z desek předešlých. Jak to bude, se ale budeme teprve v kapele bavit.
A co příležitostný projekt vystupování společně s Kamilem Střihavkou, kdysi jste si s ním občas vystřihli pár legendárních písní z vašich začátků, ještě existuje?
Nevím. S Kamilem jsem v kontaktu. Jestli někdo přijde s nějakým nápadem společného hraní, uvidíme. Nic takového ale zatím neplánujeme.
Vloni jste poměrně v tichosti prožili třicátý rok existence, je ještě šance, že tenhle okamžik nějak speciálně oslavíte či si ho připomenete?
Ne, to už by bylo trapný. Dá-li bůh, oslavíme až 35. narozeniny.
Případný vzkaz pro naše čtenáře:
Dejte nám vědět, jak se vám líbí naše nový CD. Přejeme všem jen to nejlepší. Stay Heavy!
007 (2024)
Černá & bílá (2021)
V (2017)
Heart Of The Machine (2009)
Satisfakce (2005)
Rock´n´Roll (1994)
Made In Germany (1990)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.