OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ešte v lete vydal Koník zaujímavú nahrávku novej skupiny či projektu FINAL FLAG. Ide o česko-americké zoskupenie, za ktorým stoja Tomáš Skořepa z thrashmetalových, resp. thrash/crossoverových EXORCIZPHOBIA, ktorý tu nahral gitary a sprievodné vokály, Jiří Rosa (TORTHARRY) skladby nabubnoval, sóla do dvoch skladieb hosťovsky nahral Ondra Šíma a v jednej skladbe na basgitare zahosťoval Michal Martinec. Poviete si „štyri mená už padli a zatiaľ sme nevytiahli päty z krajiny českej...“, ale žiadne strachy, je to tu, nahrávku naspieval Eric Helzer, súčasný vokalista amerických legiend WEHRMACHT a táto kooperácia bola upečená prednedávnom, keď Američania v ČR hrali.
Šestnásťskladbový album ma po hudobnej stránke zo začiatku celkom prekvapil, vzhľadom na „hlavné angažmány“ zúčastnených som očakával o čosi nárezovejší materiál. „Capture The Flag“ je však skôr skočná melodická pohodovka, crossover na pomedzí veselého punku, klasického amerického thrash metalu a hard coru, ktorá sa síce nesie hlavne v energických rýchlejších tempách a nebojí sa ani naozaj svižných pasáží a agresívnejšieho podania, ale stále s puncom odpichnutej ľahkosti. V nej dobre vyniknú zaujímavé hudobné nápady, rezavé gitary a vokály i zbory. Zvuk takisto kvalitne „kope“, ale nesnaží sa poslucháča prevalcovať.
Tvrdosť teda je, ale aj priestor pre flegmatickejšie popevky a kusisko rockandrollového darebáctva. Album je rozhodne chytľavý, pestrý a zdravo „hitový“, melodický, občas kričaný vokál sype texty z ulice, väčšinou na tému polície, šikmej plochy, spoločnosti a v závere si v „Palestinians“ vypočujeme aj ANTHRAX a čosi na politickú tému. „Capture The Flag“ je v neposlednom rade poklonou osemdesiatym rokom a hudbe, ktorá zúčastnených formovala. Česi zložili kvalitnú „ameriku“, naspieval im to rovno tamojší rodák a vo výsledku tak počúvate niečo, čo príjemne pripomenie prvé albumy SUICIDAL TENDENCIES, D.R.I., ale napríklad aj MUCKY PUP a podobne. Za hudbou trochu zaostáva grafická stránka, čierno-biely digipak celkovo nevyzerá zle, ale titulná strana mohla byť výraznejšia, aj keď chápem, že fotka vykydnutého policajného auta zúčastneným pripadala ako rana do čierneho. V rámci žánru tak či tak rozhodne podarená vec.
Česko-americký crossover punku, hardcoru, metalu atď., 80. roky ako vyšité.
7,5 / 10
Tomáš Skořepa
- gitary, sprievodné vokály
Jiří Rosa
- bicie
Eric Helzer
- vokály
1. Swallow All the Drugs
2. Female Accomplice
3. Insurgency
4. Uncle Tom
5. Johnny´s at the Disco
6. Be the Movie
7. Prison Break
8. Hang ´em High
9. Hey Officer
10. Cutloose
11. The Incorporated Eights
12. White Wine
13. Run From the Cure
14. Take Me to Your Leader
15. Get it Back
16. Palestinians
Capture The Flag (2017)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.