OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Majstri gore a jedni zo zakladateľov brutálneho amerického death metalu o rok oslávia tridsiatku – v roku 1990 by si asi nikto nepomyslel, že žáner bude aktuálny aj o pár desaťročí – a tretieho novembra vydali v poradí štrnásty dlhohrajúci album. Pri novinkách sa zvykne dodávať „dlho očakávaný“, ale na rovinu – všetci dávno vieme, čo od CANNIBAL CORPSE môžeme čakať a tak si skôr povieme „fajn, čujme, či to ešte stále má význam“. Z kapely je dávno klasika kovu smrti, už neprekvapí, dávno nešokuje, vie aspoň potešiť?
S potešením konštatujem, že s týmto kvinteto Mazurkiewicz, Webster, Barret, Fisher a O’Brien nemá problém ani v roku 2017. Pokiaľ ide o časový rozsah novinky, nadeľovali tentokrát naozaj rozšafne, dvanásť skladieb prehrmí za vyše 46 minút, ale materiál je opäť natoľko intenzívny, že teórie „zhutniť to tak do štyridsiatich...“ nemajú miesto. CC nemilosrdne a bez lapania dychu nakladajú od prvej po poslednú sekundu, a už v tej prvej viete, koho počúvate. Vlastný ksicht, to je presne to, s čím „mäsiari“ bodujú od začiatku a držia sa ho, na experimentovanie majú iné projekty, pokiaľ sa im teda vôbec experimentovať chce. Materiál je kompaktný, nie sú tam vyslovene vyčnievajúce skladby, ale to hlavne preto, že kompozícia, riffy i nápady sú na vysokej úrovni v každom kuse. Vokál, sóla a typické postupy nemajú ako sklamať, gitary sú podobne ako v prípade predošlej nahrávky často aj poklonou 80-kovému thrash metalu a hoci by sme celý slávny CANNIBAL CORPSE mohli už dlhé roky nazývať „deathmetalovými remeselníkmi“, stále sú to v prvom rade majstri.
Lyric video k "Red Before Black".
8 / 10
Violence Unimagined (2021)
Red Before Black (2017)
A Skeletal Domain (2014)
Torturing And Eviscerating Live (2013)
Make Them Suffer (Live) (SP) (2013)
Dead Human Collection: 25 Years Of Death Metal (2013)
Torture (2012)
Evisceration Plague (2009)
Kill (2006)
The Wretched Spawn (2004)
Worm Infested (MCD) (2002)
Gore Obsessed (2002)
Live Cannibalism (live) (2000)
Bloodthirst (1999)
Gallery Of Suicide (1998)
Vile (1996)
The Bleeding (1994)
Hammer Smashed Face (MCD) (1993)
Tomb Of The Mutilated (1992)
Butchered At Birth (1991)
Eaten Back To Life (1990)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.