50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Majstri gore a jedni zo zakladateľov brutálneho amerického death metalu o rok oslávia tridsiatku – v roku 1990 by si asi nikto nepomyslel, že žáner bude aktuálny aj o pár desaťročí – a tretieho novembra vydali v poradí štrnásty dlhohrajúci album. Pri novinkách sa zvykne dodávať „dlho očakávaný“, ale na rovinu – všetci dávno vieme, čo od CANNIBAL CORPSE môžeme čakať a tak si skôr povieme „fajn, čujme, či to ešte stále má význam“. Z kapely je dávno klasika kovu smrti, už neprekvapí, dávno nešokuje, vie aspoň potešiť?
S potešením konštatujem, že s týmto kvinteto Mazurkiewicz, Webster, Barret, Fisher a O’Brien nemá problém ani v roku 2017. Pokiaľ ide o časový rozsah novinky, nadeľovali tentokrát naozaj rozšafne, dvanásť skladieb prehrmí za vyše 46 minút, ale materiál je opäť natoľko intenzívny, že teórie „zhutniť to tak do štyridsiatich...“ nemajú miesto. CC nemilosrdne a bez lapania dychu nakladajú od prvej po poslednú sekundu, a už v tej prvej viete, koho počúvate. Vlastný ksicht, to je presne to, s čím „mäsiari“ bodujú od začiatku a držia sa ho, na experimentovanie majú iné projekty, pokiaľ sa im teda vôbec experimentovať chce. Materiál je kompaktný, nie sú tam vyslovene vyčnievajúce skladby, ale to hlavne preto, že kompozícia, riffy i nápady sú na vysokej úrovni v každom kuse. Vokál, sóla a typické postupy nemajú ako sklamať, gitary sú podobne ako v prípade predošlej nahrávky často aj poklonou 80-kovému thrash metalu a hoci by sme celý slávny CANNIBAL CORPSE mohli už dlhé roky nazývať „deathmetalovými remeselníkmi“, stále sú to v prvom rade majstri.
Lyric video k "Red Before Black".
8 / 10
Violence Unimagined (2021)
Red Before Black (2017)
A Skeletal Domain (2014)
Torturing And Eviscerating Live (2013)
Make Them Suffer (Live) (SP) (2013)
Dead Human Collection: 25 Years Of Death Metal (2013)
Torture (2012)
Evisceration Plague (2009)
Kill (2006)
The Wretched Spawn (2004)
Worm Infested (MCD) (2002)
Gore Obsessed (2002)
Live Cannibalism (live) (2000)
Bloodthirst (1999)
Gallery Of Suicide (1998)
Vile (1996)
The Bleeding (1994)
Hammer Smashed Face (MCD) (1993)
Tomb Of The Mutilated (1992)
Butchered At Birth (1991)
Eaten Back To Life (1990)
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.