Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhla již neuvěřitelná čtyři a půl léta ode dne, kdy Radek Škarohlíd zpečetil fenomenální výstup své družiny na Brutal Assaultu slovy: „Ať Zeman vymře!“. Celý ten koncert, který následoval hned po rozpačitém vystoupení TESTAMENT, mám stále v živé paměti. Na první seznámení jsem byl nucen strávit příliš mnoho „kurev“, „čuráků“ a jiných nevybíravých slov. Na druhou stranu byl ohromen obří porcí poctivého bigbítu, jenž byl navíc podpořen skvělým zvukem a nelidským nasazení Škarohlídovic družiny. Přes některé morální pochybnosti tak převládl dobrý pocit z ryzí show, daleko převyšující cokoliv dalšího z naší kotliny, svou intenzitou ničící pevné josefovské hradby. Tohle že bublá v českém podhoubí? Nemohl jsem uvěřit.
Dnes jsou HENTAI CORPORATION v jiné pozici. Excesy se od nich očekávají. Před čtyřmi lety nastavili nový standard kontroverze svým již legendárním klipem s bobry a tak jsou jejich fans hladoví po další perverzní krmi. A tak není překvapivé, že některé skalní mohl loňský klip úspěšné Kollerovy předělávky „Až ti řeknu“ zklamat. Že to byl výstavní exemplář, jak cover verze dělat, je vedlejší. Vlastně i klip, který měl opět pod palcem Jarek Plouhar, to byl setsakramentsky povedený. Ale od HENTAI´s se holt čekají průsery.
Nicméně i na ty se nadále dostává. Ten největší jste pravděpodobně zaznamenali. Přišel nezván, o to šokující byly jeho důsledky. Uskutečnil se onoho srpnového dne siláží provoněným festem v Dačicích, kde byl zpěvák Radek Škarohlíd nejprve označen za buznu, aby se snažil nepřívětivě reagující publikum dostat na svou stranu tím, že je nazval pedofilními „zmrdy“. Vše nakonec korunoval varovným prohlášením na adresu Lucie Bílé, která se v tu dobu v zákulisí chystala na svůj set s ARAKAIN, že kdo se s ní vyfotí, zemře. Následující pěst jednoho z účastníků a sekuriťácká deportace kapely z areálu budiž jednou velkou reklamou na již tak populární těleso, které si v minulém roce odneslo cenu pro Nejlepší skupinu v anketě Žebřík. Čert vem jeden nevyplacený honorář. Ten pohled na oddané fanoušky, kteří se na sociální síti pustili do organizátorů, jež své stanovisko nedokázali obhájit, určitě stál za to.
Trochu jsem se obával zpráv, které kolem sebe kapela vysílala, týkajících se nového materiálu. Zněly trošku alibisticky, že se kapela zklidnila, vyzrála a že již to nebude taková divočina. Sliby o hlubokém umění se nakonec naštěstí nepotvrdily. Pod povrchem totiž stále tepe ten správný rockový puls. Zdá se, že divokému způsobu života a nekonečným turné s všeříkající heslem „Sex, drogy a rock´n´roll“ definitivně neodzvonilo. A je to jen dobře. Totiž komu jinému to v našich luzích a hájích věřit, když ne HENTAI CORPORATION? Kdo jiný si může dovolit natočit videoklip v zaplivané čtyřce, který je jenom o tom, že tam prostě kapela chlastá s jinými výpitky, a nevypadat u toho toporně?
Zde se totiž krásně vybarvuje půvabné souznění primitivismu, jak sebe občas pětice prezentuje, s propracovaností, jež jejich hudbou prostupuje. Ta je stále plná rock´n´rollových postupů, dále se rozmachující do českých new wave poloh, jazzových trhanců, metalových laufů, psycheledických ploch, všemožných pazvuků a divokých melodií. Obrovský prostor nekonvenční seberealizace umožňuje vyniknout Radkovu teatrálnímu projevu, díky němuž kapela zabrušuje i do rejstříků, v němž vládla taková esa jako SOUNDGARDEN, FAITH NO MORE či jejich šílenější alter ego MR. BUNGLE. A jelikož to HENTAI dělají s naprostou samozřejmostí a profesionalitou, nemusí se z toho ani vybrušovat. Přestože aktuální materiál zpočátku vyvíjí tlak na posluchače a nedává mu nic zadarmo, záhy se stává stravitelnějším, ukazujícím každou skladbu jako právoplatný hit.
HENTAI CORPORATION na svém druhém albu rozvíjejí svůj vytříbený talent pro hudbu, která je nejenom u nás těžko zařaditelná. Originál, který kope vlastní ligu, nadále dokazuje, že své provokativní vystupování má čím obhájit. Pokud jste je náhodou neviděli živě, učiňte tak co nejrychleji, než kapela s drogami sekne definitivně.
1. Synthetic Limits
2. Tardigrade Hunt
3. Mr. Self-Denier
4. Soul Dismantler
5. Over
6. The Fall Of Johann M.
7. Dancing With The Devil
8. Heaven?
9. Paralyzed
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!