OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V londýnskom pube sedí partička pilotov. Medzi nimi Slovák, úplný hudobný ignorant. Hodnú chvíľu sleduje čudné dianie okolo stola, nedá mu to, začudovane sa pýta kolegu, ktorý sedí vedľa neho - Počuj, čo stále za tebou niekto chodí? Prečo si všetci pýtajú autogramy a fotia sa s tebou? Ále - odpovedá ten prísediaci - spievam v takej jednej kapele.
Žiadny vtip, skutočný príbeh. Dá sa Bruce Dickinson ľúbiť a obdivovať ešte viac? Očividne je ešte stále priestor. A pekne to dokumentuje aj najnovší, už dvanásty oficiálny živák IRON MAIDEN. Opulentná koncertná nádhera nahrávaná a vyberaná zo 117 zastávok na turné, ktoré trvalo od februára 2016 až do leta tohto roku. Bruce v životnej forme po náročných zdravotných komplikáciách, pri ktorých mu držal päste celý metalový svet. Kapela plná energie, precíznosti a absolútneho sústredenia - veď sme to videli všetci; to by ste museli byť úplní ignoranti, aby vás minul jeden z večerov vo Viedni, Prahe, Šoproni či na letisku v Žiline.
Dobré to je, výborne sa to počúva, krásne sa spomína. Na ten moment, keď Bruce s kapucňou na hlave zaklína mayský obetný oltár zahalený v hmle a o pár sekúnd exploduje pódium a celá kapela nabieha do parádnej úvodnej skladby z aktuálnej štúdiovky „The Book Of Souls“. A nezostane len pri „If Eternity Should Fail“, zaznie spolu hneď šesť kúskov z výbornej novinky. Naživo perfektne fungujú, kapela im verí a je sympatické, že po všetkých tých rokoch nenahrávajú nové albumy iba ako plané zámienky na koncertnú šnúru plnú najväčších hitov.
Album ako keby čerpal z rovnakej silnej energie veľkého návratu ako skvostný „Rock In Rio“ spred pätnástich rokov. A vôbec, je to celé šialené mať na konte 37 rokov intenzívneho koncertovania a stále takýmto spôsobom valcovať všetko okolo seba. Neuveriteľné niečo a táto nahrávka to v podstate dokonalým spôsobom zachytáva.
Vrcholy celej fošne? Hneď niekoľko. Rev írskych fanatikov, keď spoznajú úvod „Wrathchild; argentínske šialenstvo pri Iron Maiden, brazílske zimomriavky a „Fear Of The Dark“; „Powerslave“ v talianskom Trieste; minuloročný Wacken a magická „Number Of The Beast“; krásne socializačná a radosť zo života ospevujúca „Blood Brothers“; Rio De Janeiro a záverečná paráda „Wasted Years“... ako som spomínal, radosť počúvať. Silný živák, ktorý šliape na päty aj svojim bájnym predchodcom.
Booklet plný krásnych fotiek a optimistické slová na konci úvodného príhovoru od manažérskeho čarodejníka Roda Smallwooda sú už len čerešničkou na torte: … we ´re not done yet! Not by a long way!.
Up the Irons!
Scream for me ... !!!
9 / 10
Bruce Dickinson
- spevy
Dave Murray
- gitary
Adrian Smith
- gitary, sprievodné vokály
Janick Gers
- gitary
Steve Harris
- basgitara, sprievodné vokály
Nicko McBrain
- bicie
1. If Eternity Should Fail
2. Speed Of Light
3. Wratchild
4. Children Of The Damned
5. Death Or Glory
6. The Red And The Black
7. The Trooper
8. Powerslave
9. The Great Unknown
10. The Book Of Souls
11. Fear Of The Dark
12. Iron Maiden
13. The Number Of The Beast
14. Blood Brothers
15. Wasted Years
Senjutsu (2021)
The Book Of Souls: Live Chapter (2017)
The Book Of Souls (2015)
The Final Frontier (2010)
A Matter Of Life And Death (2006)
Death On The Road (2005)
Dance Of Death (2003)
Rock In Rio (2002)
Brave New World (2000)
Virtual XI (1998)
Best Of The Beast (1996)
The X Factor (1995)
Live At Donnigton (1993)
Real Live/Dead One (1993)
Fear Of The Dark (1992)
No Prayer For The Dying (1990)
Seventh Son Of The Seventh Son (1988)
Somewhere In Time (1986)
Live After Death (1985)
Poweslave (1984)
Piece Of Mind (1983)
Number Of The Beast (1982)
Killers (1981)
Iron Maiden (1980)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Parlophone Records (Warner Music Group Company)
Stopáž: 01:40:52
Produkce: Tony Newton & Steve Harris
Studio: naživo po celom svete
Body idú dole za strih videa... počas jednej skladby sa menia gitary, oblečenia a pod. a strašne to bije do očí. Inak kapela, zvuk, playlist na poriadku ako vždy.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.