Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doyle Wolfgang von Frankenstein drtil struny v patrně nejslavnějším období horror - punkových MISFITS, aby přes pár projektů a návratů do domovské kapely nakonec nastartoval projekt DOYLE, kterého se drží posledních pět let. Za mikrofon se postavil Alex Story (z CANCERSLUG nebo GORGEOUS FRANKENSTEIN - což je mimochodem jeden z oněch výše zmíněných projektů charakteristicky zmalovaného kytaristy) a ústřední dvojici v aktuální sestavě doplnili Brandon Strate a Alex Murff.
Jejich druhé album pod hlavičkou DOYLE, „As We Die“, zůstává svým přístupem věrno hororově - grotesknímu pohledu na svět, stylově se však od punku odychluje spíše k metalu a hard rocku. A pokud byl ve tváři MISFITS groteskní škleb, „As We Die“ se na můj vkus bere možná až příliš vážně. Jestli někde zůstalo zvrácené uchechtnutí, je hodně, hodně schované. Na první poslech chytnou hymny typu „Run For Your Life“ s klenutým refrénem („Run For Your Life“, „Fight For Survive“, „Your Only Hope Is To Die“) nebo valivá „We Belong Dead“, ale to je vpodstatě bohužel to jediné, co hlouběji utkví v mysli. Doyle Wolfgang von Frankenstein sází jeden těžký riff („Witchcraft“) za druhým, přeci jen ale není natolik stylově specifickým kytaristou, aby byl schopen vytvořit něco skutečně svébytného a zapamatovatelného, něco, z čeho by si posluchač pověstně sedl na zadek. Tady hraje solidně, riffy koření možná až příliš častým použitím toho samého flažoletu, ale...
Album příjemně zavání osmdesátkovým odérem (ale baleným do současné zvukové hutnosti), solidně baví, ale nestrhne. Dobře funguje jako kulisa k práci, nemá však tu sílu, aby od práce dokázalo vyloženě vytrhnout. Spíše je to v tomto případě naopak: vyžaduje větší námahu se na poslech „As We Die“ soustředit a nenechat se rozptýlit vším možným. Pro početné fanoušky MISFITS je to samozřejmě povinnost. Jen je třeba se připravit na to, že na něm moc z oblíbené kapely nenajdou.
DOYLE se sice zuřivě snaží navázat na odkaz MISFITS, bohužel však marně. Jejich snaha tak v konečném důsledku vyznívá spíše jako snaha ždímat peníze ze slavné značky, než nesení slavného praporu dále až do dnešních časů.
1. Kiss Me as We Die
2. Beast Like Me
3. God of Flies
4. Run for Your Life
5. Darkside
6. Witchcraft
7. King of the Undead
8. Virgin Sacrifice
9. We Belong Dead
10. Show No Mercy
11. Dark Gods Arise
12. Blood on the Axe
13. Night of Sin
Diskografie
As We Die (2017) Abominator (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Monsterman Records Stopáž: 45:54
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.