Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doyle Wolfgang von Frankenstein drtil struny v patrně nejslavnějším období horror - punkových MISFITS, aby přes pár projektů a návratů do domovské kapely nakonec nastartoval projekt DOYLE, kterého se drží posledních pět let. Za mikrofon se postavil Alex Story (z CANCERSLUG nebo GORGEOUS FRANKENSTEIN - což je mimochodem jeden z oněch výše zmíněných projektů charakteristicky zmalovaného kytaristy) a ústřední dvojici v aktuální sestavě doplnili Brandon Strate a Alex Murff.
Jejich druhé album pod hlavičkou DOYLE, „As We Die“, zůstává svým přístupem věrno hororově - grotesknímu pohledu na svět, stylově se však od punku odychluje spíše k metalu a hard rocku. A pokud byl ve tváři MISFITS groteskní škleb, „As We Die“ se na můj vkus bere možná až příliš vážně. Jestli někde zůstalo zvrácené uchechtnutí, je hodně, hodně schované. Na první poslech chytnou hymny typu „Run For Your Life“ s klenutým refrénem („Run For Your Life“, „Fight For Survive“, „Your Only Hope Is To Die“) nebo valivá „We Belong Dead“, ale to je vpodstatě bohužel to jediné, co hlouběji utkví v mysli. Doyle Wolfgang von Frankenstein sází jeden těžký riff („Witchcraft“) za druhým, přeci jen ale není natolik stylově specifickým kytaristou, aby byl schopen vytvořit něco skutečně svébytného a zapamatovatelného, něco, z čeho by si posluchač pověstně sedl na zadek. Tady hraje solidně, riffy koření možná až příliš častým použitím toho samého flažoletu, ale...
Album příjemně zavání osmdesátkovým odérem (ale baleným do současné zvukové hutnosti), solidně baví, ale nestrhne. Dobře funguje jako kulisa k práci, nemá však tu sílu, aby od práce dokázalo vyloženě vytrhnout. Spíše je to v tomto případě naopak: vyžaduje větší námahu se na poslech „As We Die“ soustředit a nenechat se rozptýlit vším možným. Pro početné fanoušky MISFITS je to samozřejmě povinnost. Jen je třeba se připravit na to, že na něm moc z oblíbené kapely nenajdou.
DOYLE se sice zuřivě snaží navázat na odkaz MISFITS, bohužel však marně. Jejich snaha tak v konečném důsledku vyznívá spíše jako snaha ždímat peníze ze slavné značky, než nesení slavného praporu dále až do dnešních časů.
1. Kiss Me as We Die
2. Beast Like Me
3. God of Flies
4. Run for Your Life
5. Darkside
6. Witchcraft
7. King of the Undead
8. Virgin Sacrifice
9. We Belong Dead
10. Show No Mercy
11. Dark Gods Arise
12. Blood on the Axe
13. Night of Sin
Diskografie
As We Die (2017) Abominator (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Monsterman Records Stopáž: 45:54
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.