CRIMSON SUN - Sorrowbreaker
Nejenom v Českém Brodě je v oblibě elektro-pop-metal s ženským zpěvem. CRIMSON SUN se vezou na vlně AMARANTHE. Oproti svým vzorům jsou tihle Finové trochu víc popoví, ale jako alternativa to není špatné.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři exempláře druhu (post) homo sapiens sapiens ze skotského Edinburghu se loni uvedly na scénu debutovou deskou „Asheran“. Tahle psychedelická cesta univerzem vysoké sci-fi sice nezaznamenala žádný ohromující průlom, ale pokud jste pozorně pročítali žánrové žebříčky neprávem opomenutých alb v zahraničních magazínech, nejspíš jste na tohle jméno narazili. Proč? Protože DVNE se etablují jako pozoruhodně zralá kapela, schopná organicky propojovat DNA rozdílných metalových i rockových odnoží do vzrušujících vzorů.
DVNE budují progresivní hudební krajinu širokou jako písečné pláně Herbertovy slavné planety Arrakis. Ústředním tématem alba „Asheran“ je vzestup a pád impérií, těch skutečných a fiktivních. Potkávají se zde motivy z islámu i klasické sci-fi. Vyvrženci, trosky kdysi slavných civilizací, prach a kosti, oči upřené ke hvězdám. Texty DVNE jsou utkané z jiskřivých, úsečných metafor a fragmentů mytických vyprávění. Unikavé i fyzicky konkrétní obrazy potěší ty, pro které lyrics nejsou jen zbytečná položka na Bandcampu. Textová stránka dobarvuje a zkonkrétňuje už tak evokativní hudbu DVNE.
A ta je? Odkojená post-metalovou tíživou pompou, protkaná zlatavými nitkami post-rockových impresí. Výrazně ovlivněná lomenými progresivně rockovými strukturami i psychedelickou unikavostí. Potkávají se tu křehké momenty trylkujících kytar, důstojné lyrické kompozice („Sunset Grace“) s nekompromisně zatěžkanými monolity, které vzývají skřípavé disharmonie a robustní rytmiku v mnohém evokující pozdní období ENSLAVED („Thirst“). Prvky post blacku dominují v prudké písečné bouři „Rite Of Seven Mournings“, jindy zase DVNE dovedně pošilhávají po noblese TOOL či ISIS („Viridian Bloom“), osedlávají neklidně tepající rytmiku a potenciál, který nabízí kontrast neotesaného řevu a jemného, vysoko posazeného zpěvu.
Čistý vokál má k dokonalosti daleko, v akustikou zklidněném a třpytivém veletoku „Descent of the Asheran“ táhlé emo-souhlásky trochu krákají za uši a zpěv obecně funguje spíš jako doprovod než naléhavé umocnění atmosfér, které kapela virtuózně vytváří ostatní instrumentací. Drobná poskvrna a, řekněme, nováčkovská daň, konfliktní plocha, která se nepochybně bude dále obrušovat. Stejně tak větší dynamika zvuku by kapele, která ráda pracuje s kontrasty ticha a hustého sludgeového dýmu, nijak neuškodila.
Všechno ostatní ale štymuje na milimetry. DVNE rádi pracují s dlouhými kompozicemi, do nichž dokáží vepsat dost zvratů, dost nepředvídatelnosti, dost obrazotvornosti, aby posluchačovu pozornost udrželi ve stavu sladkého napětí. „Asheran“ jím překypuje. Střádaná tenze, která kontrolovaně vybuchuje ve správný čas. Hypnotické metalové Koření. Písečná planina, která se ústy Červů může kdykoli rozevřít pod vašima nohama. What a trip!
Obdivuhodně vyrovnaný debut, který spojuje to nejvitálnější z post-metalu i rocku. Pro milovníky těchto žánrů a high concept sci-fi povinnost.
8 / 10
Victor Vicart
- kytara, vokály, klávesy
Dan Barter
- kytara, vokály
Dudley Tait
- bicí
Allan Paterson
- basa
1. The Crimson Path
2. Viridian Bloom
3. Thirst
4. Descent Of The Asheran
5. Sunsets Grace
6. Rite Of Seven Mournings
7. Edenfall
8. Scion
Vydáno: 2017
Vydavatel: Wasted State Records
Stopáž: 60:35
Produkce: Chamber Studios
Studio: Graeme Young
DR: 6 (FLAC)
Vrstevnaté, zábavné a pestré dílo. DVNE mi v mnoha ohledech připomenou počínání ALCEST, ale debut skotských se přesto snaží jít vlastní cestou. Z méno pohledu to v porovnání se zavedenými Francouzi není tak chytlavé ale na druhou stranu ani tak cukrkandlové. Velmi příjemně se to poslouchá, žánry se střídají přirozeně a je to prosté jakékoliv křeče a nuceného patlání jednoho přes druhé. Já jsem spokojen.
pestrý to album...určite stojí sa posluch - tak isto ako tohtoročná novinka!
Nejenom v Českém Brodě je v oblibě elektro-pop-metal s ženským zpěvem. CRIMSON SUN se vezou na vlně AMARANTHE. Oproti svým vzorům jsou tihle Finové trochu víc popoví, ale jako alternativa to není špatné.
Na škále metal - gothic - post punk zaznamenáváme postupný posun doprava. Na novince se střídají nálady, od vzteku až po mellow euforii, melancholie ale visí nad vším. Američané umí psát jednoduché, podmanivé hity a vybalancovat líbivost a uvěřitelnost.
Výrazný prog s temnou tváří, nebo také dark metal plný progrese, tak nějak bych si troufl charakterizovat debut Italů GHOST ON MARS. Je to jako srážka klasických progmetalových veličin typu DREAM THEATER s tím emotivnějším od KATATONIE. Příjemné.
Další deska šíleného multiinstrumentalisty Christiana Ludvigssona má daleko k minulé "Machinery Of Night". Jednak se zde recykluje, ale hlavně je to až příliš překombinované a nesourodé. Extravagance tu pohltila kreativitu a zbyl poněkud nesourodý guláš.
Do týhle marškumpačky rukuju s nadšením. Velká válka mě fascinuje od dětství a hejtman Noise vede svou družinu do ohně bitvy plné špičkového melodického deathu a blacku. A jde do toho prsama. Hitovější to být nemůže. Válka je vůl by BDM RAMMSTEIN!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.