Znáte to. Tak moc desek, tak málo času. Tak moc slibů a odkládání, že když si nakonec člověk prochází svůj žebříček nejlepších alb, zákonitě zjistí, kolik recenzí nedokončil, nebo ani nenačal. Nakonec tak nezbývá než posbírat drobečky ze stolu a pozoruhodným nahrávkám roku 2017 se pověnovat alespoň souhrnně formou miniatur. V dnešním várce se dostává na dvojici severských kapel ovlivněných výrazně nevadnoucím tradičním black metalem, dvojici pozoruhodných zástupců britské death metalové scény a kanadské výzkumníky na poli nanotechnologií a tělesných mutací. Čtěte a poslouchejte, dokud máte čas. Rok 2018 rozkopává dveře.

ORM: Orm (2017, samovydání, 42:44)

Kodaňský kvartet ORM má za sebou teprve dva roky existence, ale už svým bezejmenným debutem se přihlásil do black metalové síně slávy (a zmaru). Dánové patří mezi těch pár kapel, které dokáží znít svěže a inovativně, aniž by si před black nutně museli našívat módní předponu post-. První deska ORM stojí do značné míry na práci kytaristů Simona a Theise, kteří ve své (sou)hře dokáží spojit tremolovou sveřepost první a druhé vlny severského BM a prvky technického death metalu. Kapela tak tvrdě rube v žíle pravověrného blacku, aniž by však dlouhé kompozice trpěly z hlediska struktury. Jednotlivé songy jsou tak výtečně prokreslené, nechybí jim prudké změny temp a variabilita motivů i překvapivá aranžérská nápaditost. Pokud hledáte občerstvující hlt vařícího dehtu, ORM pro vás mají přesně tu správnou míru i teplotu. Pět velebných hymen severské temnoty.

Doporučené songy: "A Tree Ablaze / Yggdrasil brænder"

8/10

HAVUKRUUNU: Kelle Surut Soi (2017, Naturmacht Productions, 51:25)

Je na čase vyrazit do krajin, kde lišky a slunce dávají dobrou noc a pohani v saunách vyluzují své mohutné Ó a Á. Do země tisíce jezer, kde i nadávky zní jako zaříkávání. Finské duo Stefan / Noitavalo vystupující pod pichlavým názvem HAVUKRUUNU připravilo v roce 2017 padesátiminutový rituál pro milovníky tamní (pra)lesní pagan školy. Nemusím snad zbytečně k ohni zvát zamaštěné vagabundy, kteří před nedávnem uctívali bůžka jménem "Jumalten Aika" od krajanů HAVUKRUUNU MOONSORROW. "Kelle Surut Soi" kráčí v bahnitých stopách pohanského folk metalu, který se sytí černým proudem severských bystřin, melancholií akustických partů a žulovými nápěvky finské lidové hudby. Na téhle kompaktní kolekci nechybí nic, co v hudbě hledají nenapravitelní milovníci hymnických veletoků BATHORY nebo melodických orgií DISSECTION či VINTERSORG. Do sedel a zakuřovat jalovčím, prasata! 

Doporučený song: "Noidanhauta"

 8.5/10

THE KING IS BLIND: We Are the Parasite, We Are the Cancer (2017, Calva Records, 42:33)

Tradiční death/doom zažívá (nejen) na Ostrovech renesanci, pod kterou se podepisují i jeho otcové zakladatelé, kteří jako by hledali ztracený ráj mládí. Greg Macintosh drtí archaické struny v ucházejících VALLENFYRE, dokonce i jeho kolega Nick Holmes se díky švédské supergrupě BLOODBATH rozpomněl na své bestiální já. Logicky se to podepsalo na jejich mateřských PARADISE LOST, kteří letos vydali další dřevní manifest. Jenže "Medusu" doslova rozervali na kusy Slepí králové z Essexu. Jejich morbidně otitulované druhé album má všechny drápy a trny nabroušené chytrou blasfemií, nenávistí, herezí. Páravý sound kytar, válcující rytmika, brutální growl Stevea Toweyho, THE KING IS BLIND jdou posluchačům nekompromisně po tepně. Sekernické duo Ryan / Appleton hází do placu takové riffové mordy, že fanoušci Macintoshových raných prací se musí nutně vymrštit do pozoru. Bestiální výrony vzteku i beznaděje prokládají stručná filmová intra, krátká vydechnutí před další nihilistickou řeží. Už po prvním poslechu vám tenhle masakr začne v hlavě metastázovat a v myšlenkách se usadí jako smrtící parazit. Kdyby si udržel intenzitu úvodu po celou stopáž, mluvili bychom o desce roku. Ale i v téhle podobě... Pusťe medúzu k vodě. 

Doporučený song: "Like Gods Departed (Plague: Acedia)"

8.5/10

BEYOND GRACE: Seekers (2017, samovydání, 45:55)

Ačkoli u desky "Seekers" nenápadně bliká podtitul debut, hudebníci sdružení pod hlavičkou BEYOND GRACE nejsou žádní nováčci. Jsou to nefalšovaní tech-death metaloví nerdi, kteří tuhle muziku léta hrají nebo jí kriticky hodnotí (takže se mohou v klidu vypořádat s mantrou všech blbců "cos dokázal, že kritizuješ"). Jejich prvotina zní přesně tak, jak má znít deska znalců, nadšenců a zasvěcenců. Brilantně zkomponovaná, variabilní a po všech stránkách pedantsky dotažená kolekce devíti skladeb absorbuje celou řadu vlivů britské death metalové školy, od zubatých laufů evokujících pozdní CARCASS až po tvrdé parní válce ve stylu BOLT THROWER. Nottinghamští šerifové, dříve známí pod názvem THRENODY, ale starým známým vlivům dodávají moderní twist – nejen inťoš sci-fi tématikou textů, všudypřítomnou technickou brilancí a skladatelskou bravurou, ale i zdravě neortodoxním přístupem k žánru. Ano, BEYOND GRACE zůstávají věrni názvu legendárního webzinu No Clean Singing, na němž působí jejich frontman Andy Walmsley, ale dojem z hudby je přesně tak projasněný, matematicky/geometricky striktní a zároveň vnitřně svobodný, jak evokuje obal. Hledači, přesně to jsou BEYOND GRACE. Snad jenom název si mohli najít trochu invenčnější...

Doporučený song: "Black Math Ritual"

8/10

ARCHSPIRE: Relentless Mutation (2017, Season of Mist, 30:37)

V imaginárním finále o největším mindfuck si to v mé bilanci roku 2017 rozdali holandští krotitelé temné hmoty DODECAHEDRON a vancouverští králové nanoabstrakce ARCHSPIRE, kteří nás letos oblažili zdánlivě nevinně vyhlížející půl hodinou špičkového technického death metalu. Moje spálené synapse se přiklání k těm druhým. Zdání, že "Relentless Mutation" skrývá obvyklé rozkoše pro milovníky zlomené rytmiky a nepředvídatelně zkroucených riffů kanadské TDM školy mizí v prachu zapomnění ve chvíli, kdy vokalista Oli Peters aktivuje svůj hadronový urychlovač slabik. Jeho projev se pohybuje mezi growlingem, grimeovou flow a naprostým amokem. ARCHSPIRE jsou i díky němu jako zmutovaný mimozemský virus, který rozkládá organické tkáně a mění je podivnou anorganickou látku neznámého původu. Ultimátní hudební abstrakce, studené, přesto fascinující intelektuální cvičení v matematicky přesné struktuře... Člověk skoro taje, když se z těch bizarních hudebních ornamentů a eklektické rytmiky najednou vynoří klasicizující sólo nebo harmonická souhra kytar. "Relentless Mutation" není váš klasický přítulný miláček. Dokonce i na aristokratické poměry v technickém death metalu je tohle vybočující úkaz, který váš posluchačský software podrobí svými třiceti minutami nekompromisnímu benchmarku. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi byť jen jediná z těch minut přišla při vší odtažitosti promrhaná.

Doporučený song: "Remote Tumour Seeker"

8/10