OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak by som sa k tomuto albumu dostal skôr, vo vyhodnotení uplynuvšieho metalového roka by skončil veľmi vysoko. Predstavme si ale, že tam je, a pár vetami si priblížme, ako na tom kalifornskí majstri krvavého kovu smrti sú po 27 rokoch existencie na ôsmom (ak rátame aj album coverov a ten ďalší s raritami) dlhohrajúcom kotúči. „Death Revenge“ upiekla zostava Matt Harvey (gitary, vokály), Ross Sewage (basgitara, vokály), Bud Burke (sólové gitary, vokály) a Mike Hamilton (bicie).
Novinka má vyše 52 minút, štrnásť skladieb vrátane záverečného bonusu a troch inštrumentálok a ešte aj tá na death metal balansujúci na pokraji grindu celkom opulentná dĺžka nahrávky je tu pozitívom. EXHUMED sú majstri v tom, čo robia – v tom, aby nám nemuselo byť smutno za hudbou, akú tvorili CARCASS predtým, než sa dali na síce svižný, ale už „len“ technický, neskôr hlavne melodický death metal. EXHUMED, voľakedy tiež hlavne „patológovia“ ako z čias „Symphonies...“ v súčasnosti dokonale spájajú náklepový, grindujúci technický extrém s „výpravne melodickým“ death metalom so skvelými sólami i všetkým ostatným. Živý, chytľavý, hudobnícky vypracovaný extrémny nárez s výbornými harmóniami a často – hlavne v inštrumentálnych kusoch – naozaj ponurou atmosférou. Je tam muzikantský kumšt „umeleckých“ DEATH i CARCASS, k tomu základ starej surovosti a skladateľská invenčnosť. Hudbu korunuje vec, ktorú britskí „otcovia zakladatelia“ opustili už kedysi dávno a nebol to ich najlepší nápad – duet hlbokého chorobného growlu a najedovaného hrdelného štrku. Poctou dávnym metalovým časom je záverečná prerábka „A Lesson In Violence“ od EXODUS. Celkovo parádne dielo.
9 / 10
Necrocracy (2013)
All Guts, No Glory (2011)
Garbage Daze Re-Regurgitated (2005)
Anatomy Is Destiny (2003)
Slaughtercult (2000)
Gore Metal (1998)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 52:08
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.