Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počas novembrového koncertu AMENRA vo Viedni som sa občas pozrel okolo seba na divákov. Neviem, či som v priebehu minulého roka videl na jednom koncerte spolu toľko sympatických ľudí. Spokojne privierali oči, pomaly headbangovali do rytmu, usmievali sa. Colin H. Van Eeckhout si v tej chvíli išiel vyrevať dušu z tela.
Je to jednoducho silný spirituálny zážitok. A hoci ste temných Belgičanov mohli vidieť naživo viackrát, vždy vás tá neskutočná emočná vlna psychicky úplne zmetie. Po koncerte ste zrazu úplne iným človekom. Vyznie to trúfalo a možno smiešne, ale človekom tak nejako čistejším a lepším. Ako keby tie zvukové vlny a energia hudby odplavovali stres a starosti a nepríjemné myšlienky. Aj samotní AMENRA tvrdia, že presne o toto im s ich umeleckým dielom ide.
Je samozrejme problém zachytiť tie pocity v štúdiovej podobe. Nedarí sa to ani koncertným záznamom, AMENRA jednoducho treba vidieť - ideálne v malom klube. Ak sa však niečo najviac približuje k tej ohlušujúcej sile ultimátneho zážitku s Church Of Ra (umelecké zoskupenie viacerých hudobných telies, okrem AMENRA napríklad aj OATHBREAKER, HESSIAN či THE BLACK HEART REBELLION), tak je to práve najnovšie, už šieste pokračovanie Omše od AMENRA.
Belgičania strhujúcim spôsobom prehlbujú dobre známe hudobné postupy. Ich post metal neprináša nič revolučné a aj tak pri nich NEUROSIS miestami vyznievajú ako mierumilovní punkáči. Neuveriteľné, ako sa vedia pohrať s kontrastami, ako používajú hrobové ticho, postupnú gradáciu, brutálne zvukové erupcie.
Mass VI ide v tomto všetkom najďalej. Je to po všetkých stránkach ich najpestrejšia nahrávka - v konečnom dôsledku aj vďaka využitiu flámskeho či francúzskeho jazyka popri obligátnej angličtine.
Billy Anderson a Jack Shirley - dvaja prvotriedni štúdioví majstri hluku a vďaka nim snúbenie old school a moderných prístupov pri produkcii nahrávky (zvlášť fanúšikovia vinylu si prídu na svoje), perfektný dizajn albumu (ak otvoríte booklet, prejde vás chuť na jahňacie mäso na dlhé mesiace dopredu, varoval som vás) - myslelo sa tu naozaj na každý jeden detail. Precízni Belgičania si naozaj dali záležať.
Naozaj neviem, či by bol ten zážitok z počúvania rovnaký, nebyť v úvode spomínanej koncertnej návštevy, takto môžem naozaj konštatovať jediné - v prípade Mass VI ide o jednu z najpozoruhodnejších platní posledných mesiacov. Zvuková terapia nikdy neznela lepšie a pútavejšie.
Zdaleka nesdílím takové nadšení jako Rudi a možná to je tím, že nemám na očích klapky z jejich posledního turné. AMENRA již byli, co se studiové tvorby týče, v mnohem lepší kondici. Současná deska hodně nasává vlivy KINGDOM, které si Colin H Van Eeckhout a Mathieu Vandekerckhove z AMENRA založili ještě s Timem Bryonem z BLACK HEART REBELLION. Myslím tím přesně klidné plochy s čistými vokály, které na Mass VI. mají víc prostoru, než kdykoliv jindy. Tato poloha byla ale v KINGDOM zužitkována mnohem lépe. Trochu se díky tomu vytrácí to, v čem byli AMENRA vždy nejlepší. Mechanická metalová syrovost majestátních hranatých riffů, nad kterými vám uši i duši trýznil hysterický vokál. Snaha být melodičtější se u mne nepotkává s úspěchem, protože v tomto ohledu žádné výjimečné nápady na albu nejsou. I přes to jde o jednu z nejvýraznějších desek apokalyptického post metalu roku 2017. To je jí rozhodně upřít nedá.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.