Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ruský medvěd řve obecně až moc, zeptejte se novodobých dějin Evropy. Jediný medvěd, kterého uznávám, je ten, který vychovává malou Mášu a od loňska také exemplář medvěda carského. Ne, nepřidal jsem se na stranu panslovanských pitomečků, kteří ve jménu vlasti bojují proti raw koláčkům a všemu, co má paprsky a snaží se prozářit jejich mentální blackout. Bear-Tsar je symbolem cholerické moskevské úderky s křupavým názvem SIBERIAN MEAT GRINDER. Ta se na scéně etablovala v roce 2015 bezejmenným albem, které nabídlo trochu vyčichlý crossover hardcoru a metalu s povinnými rapovými pokřiky a bezzubým plechovým zvukem. Fanoušci soudruhů z MOSCOW DEATH BRIGADE si sice přišli na své, ale pro mě to byl spíš jako neškodný méďa na odpoledním pikniku. Druhé album „Metal Bear Stomp“ proti němu připomíná lokomotivu v plném zápřahu. Explozi nahromaděné páry, doprovázenou výtržnostmi ožralých cestujících. Zvuk zmohutněl. Skladby nabraly svalstvo. Maskovaný buřt Vladimir the Grand Tormentor nasazuje vedle očesané masky Darth Vadera nekompromisní rowdie flow a dodává projevu kapely grády rozzuřeného pitbula.
Jasně, celé je to prudce devadesátkové. Přísný, ničím zvlášť neředěný rap metal. Pokud jste tehdy měli v lásce BIOHAZARD nebo recesisty z S.O.D., tak tahle pouliční směsice rapu, punku, thrashe a hardcoru rozezní v hlavě povědomé zvonky. „Metal Bear Stomp“ je ten typ desky, který na začátku nabere momentum a nechá ho táhnout celou soupravu až do konce. I když se ustavičný kvapík postupem času trochu unaví a oposlouchá, SIBERIAN MEAT GRINDER jsou pořád podepsaní pod kolekcí, která vám naskočí v mysli ve chvíli, když potřebujete vykopnout adrenalin do stropu. Trhej, méďo!
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.