OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KAMELOT jsou skupinou dvou radikálně odlišných etap. Začátek prvního dějství odpískal soudce Čas zároveň s debutem "Eternity!, tedy v roce 1996 a řekněme si naprosto upřímně - za mnoho nestál. Průměrný materiál zakopával ještě (pod)průměrnější projev vokalisty, zkrátka marnost nad marnost. Ani druhý počin "Dominion" nespadá do kategorie oslnivých, byť mikroskopickým hledáčkem lze najít drobný posun směrem vzhůru. Každopádně stále hovoříme o kapele na kterou není radno vsadit zlámanou grešli. Jenomže přišla deska "Siege Perilous" a ruku v ruce přivedla zpět do hledáčku všech fanoušků charismatického pěvce Roye Khana z čerstvě se rozpadnuvších CONCEPTION. A rázem bylo vymalováno, protože přítomnost tohoto maníka přinutila i vůdčí kytarovou persónu Thomase Youngblooda ke zlepšení po všech stránkách a na světě se tak objevilo další interesantní seskupení, které k bezmeznému nadšení fanoušků bytnělo a sílilo s každým dalším zářezem na pažbě. Jasný vrchol společné práce pak hledejme pod krycím kódem "Karma" (byť jsem Thomasovi stále ještě neodpustil tu „Velkou Griegovskou loupež“).
Jedno z velkých těšení na začátku roku. KAMELOT rukují v plné polní, v batožině opět povedený cover od dvorního kreslíře Dereka Gorese, s tradičním producentem Saschou Paethem v zádech. Ve vybroušeném zvukovém balení pro nás nachystali 16 (limitovaná edice disponuje ještě jedním nášupem navrch) zbrusu nových tracků, pospojovaných příběhem tří různých charakterů (Ariela, Heleny a Mephista), z čehož jasně vyplývá, že nás čeká i něco ženských vokálů, tady v podání hostující zpěvačky ukrývající se pod nickem Mari. Samozřejmě nezůstaneme ochuzeni o žádnou z tolika v minulosti ceněných ingrediencí. Khanův neuvěřitelně plastický vokál s dvojhlasy, orchestrální aranže a klávesy neodmyslitelného spolupracovníka Mira či kytarové výlety Youngblooda. Ale především nepřijdeme o skvělé písničky s úžasnými refrény! Vezměme si kupříkladu "Center Of The Universe", kvapíkovku "Farewell", plazivou "Edge Of Paradise" s orientálním nádechem a skvělým chórem nebo pařížskou harmonikou šmrncnutou "Lost&Damned" - co skladba to neuvěřitelně silná melodie. Khan navíc umí skvěle prodat svoji jedinečnou barvu hlasu, tu přitlačí na pilu ("A Feast For The Vain"), onde udeří na něžnou strunku (balada "Wander" nebo uspávanka "On The Coldest Winter Night" s decentním klavírkem). Pravda, občas se komplet drobátko zadýchá, vždy však včas zařadí rychlejší převodový stupeň a řítíme se dál a výš. KAMELOT svoji karmu sice nepřekonali, vlastní vize epiky je jí však zcela rovna. Plichta!
Když už tedy musel milosrdný prach zapomnění pohřbít vynikající CONCEPTION, nechť rozezní se skvostné hrdlo Khanovo vysněným sídlem krále Artuše, bájným KAMELOTem. V této souvislosti mě jen tak mimochodem napadá, že po odchodu Jorna Landeho bych měl pro ARK nového zpěváka. Hádejte koho?
KAMELOT opět udeřili a opět přímo na solar. Vše co k dokonalosti dotáhli na albu "Karma" má tady svůj druhý výstup. "Epica" tak sice není až takové překvapením, spíš sázka na jistotu, ale pořád spolehlivě zabírá!
9 / 10
Roy Khan
- zpěv
Thomas Youngblood
- kytary, sbor
Glenn Barry
- basa
Casey Grillo
- bicí
1. Prologue
2. Center Of The Universe
3. Farewell
4. Interlude I (Opiate Soul)
5. Edge Of Paradise
6. Wander
7. Interlude II (Omen)
8. Descent Of The Archangel
9. Interlude III (At The Banquet)
10. A Feast For The Vain
11. The Coldest Winter Night
12. Lost & Damned
13. Helena's Theme
14. Interlude IV (Dawn)
15. The Mourning After
16. III Ways To Epica
17. Snow (bonus na limitované edici)
18. Multimedia Track
Haven (2015)
Silverthorn (2012)
Poetry For The Poisoned (2010)
Ghost Opera (2007)
One Cold Winter Night (Live CD/DVD) (2006)
The Black Halo (2005)
Epica (2003)
Karma (2001)
The Expedition (2000)
The Fourth Legacy (2000)
Siege Perilous (1998)
Dominion (1997)
Eternity (1996)
Datum vydání: Pondělí, 3. března 2003
Vydavatel: Noise Records/Sanctuary
Stopáž: 56:42
Produkce: Sascha Paeth and Miro
Studio: Gate Studio, Wolfsburg, Germany and Pathway Sound Studios
Jak se mi přeslazené speed metalové krmě začínají zajídat, tak epický moučníček z pověstné dílny mezinárodního seskupení KAMELOT mě dokázal naprosto uspokojit a utěšit mé náročné posluchačské chutě. KAMELOT nesklouzávají k banálnímu plácání osvědčených melodických postupů a motivů, nehrají jako zaseknutý kolovrátek, nýbrž předkládají originální, inteligentní a pitoreskní směsici mnoha hudebních vlivů. Taktéž disponují skvělým zpěvákem, který zanechává na už tak dost svojském materiálu pečeť jedinečnosti. Jedna z nejlepších speed/power metalových desek, které kdy byly natočeny. Metalová epika v nejčistší formě.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.