Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PESTILENCE, to je tá legenda svetového death metalu, ktorú jej tvorivý mozog a zakladateľ Patrick Mameli ukladá na večný odpočinok a opäť oživuje zrejme podľa toho, ako sa práve vyspí. Vznikla v Holandsku v roku 1986 a od roku 2016 beží jej už druhý reunion. Tentokrát v podobe medzinárodného zoskupenia, v ktorom na najnovšom Holanďana dopĺňa Venezuelčan Santiago Dobles na sólovej gitare, Slovinec Tilen Hudrap na base a Rumun Septimiu Hărşan na bicích. (Ešte aktuálnejšia zostava Venezuelčana vymenila za ďalšieho Rumuna Calina Paraschiva.) Všetci zúčastnení „nováčikovia“ majú za sebou účinkovanie u viacerých uznávaných pojmov od AGHORA po TESTAMENT a DISAVOWED, čo je na kvalitný album základ viac než dostatočný.
Kvalita, to je to slovo, ktoré „Hadeon“ vystihuje. V roku 2018 sú PESTILENCE rovnako dobrí a platní ako pred 25 a viac rokmi. Ak sa zo začiatku zdá, že sa nedeje nič nové alebo že nové veci si nezapamätáte na prvý šup, nemôže za to kapela. Za 25 rokov ste počuli toľko ďalších žánrovo aspoň zhruba príbuzných skladieb, že vám už nemá čo pripadať nové. Tu je trinástka kompozícií, z ktorých by sme sa pred štvrťstoročím poskladali, stali by sa kultovými klasikami a ani dnes nepôsobia ako nostalgický, prevarený old school. „Hadeon“ je plnohodnotný death metal podľa vzoru PESTILENCE, s Mameliho ohyzdným vokálom, gitarovou hrou a na jednej strane úderným, agresívnym, na strane druhej technicky prepracovaným podaním. Hutnosťou a divokosťou má blízko ku „Consuming...“ a „Testimony...“, je v ňom však aj odlesk „Spheres“. Nie že by tu boli nejaké vzdušné jazzové orgie, album je naopak dosť hutný, kopajúci kov smrti, viaceré disharmónie a psycho nálady sú však prepojeniami s týmto dávnym experimentom. Celkovo ma novinka baví a budem len rád, ak sa do živého old school setu, ktorý nás o pár dní čaká, dostanú aj vzorky z tvorby po roku 2000.
Podobně jako kolega Shnoff jsem i já "Hadeon" nazval slabším svého předchůdce, je to však jen zdálený omyl. Stále ještě nové album PESTILENCE si kvalitativně i stylově stojí stejně jako minulé "Obsideo", takže jde opět o velmi reprezentativní kov smrti na téma PESTILENCE. A nepodlazovat! Takových jsou tisíce. PESTILENCE jsou jen jedni.
29. dubna 2020
Shnoff
8 / 10
Je to jako TGV. Prosviští a je pryč. Ta ponávratová forma PESTILENCE je sinusoidní. Byť ty krajní meze jsou hodně ploché. V případě "Hadeon" jsme u spodní linie. Možná je problém v tom, že v playlistu přehrávače se mi po "Hadeon" zařadila "Testimony..." a nestačil jsem to včas zastavit.
Edit 26.4.2018: S dodatečným časem jsem nucen bod přihodit. Mameli to má furt v ruce. Možná by mi sedělo, kdyby trošku podladili. Ale to jen tak na okraj.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.