Hudebním primitivismem ke světlým zítřkům by mohlo být jedním z hesel, které už před více než 11 lety přijali za svoje texaští nevycválanci MAMMOTH GRINDER. Za tuto dobu zvládli ze svého nitra kromě bezpočtu různých splitek vyvrhnout 4 řadová alba, přičemž to letošní přichází po dlouhých pěti letech.

Čert ale vem statistiky! Delší tvůrčí pauza, znamenající faktické (nakonec dočasné) ukončení činnosti, však nezpřetrhala jasné pojivo s minulostí. To tvoří hned několik vzájemně pevně svázaných vláken, reprezentujících i každý jeden aspekt hudby této americké skupiny.

V jednoduchosti je síla

Tím prvním bychom mohli určit až okázalou nekomplikovanost, se kterou si i tato nahrávka klestí neohroženě cestu směrem vpřed. „Cosmic Crypt“ může mít různé ambice, ale přepisování hudebních pouček k nim určitě patřit nebude. Nahrávka nás na druhou stranu velice štědře obdaří bohatým rytmickým rejstříkem upomínajícím thrashové a deathové začátky v 80. letech, kdy hlavním cílem bylo to tam prostě napálit rovnou z první.

MAMMOTH GRINDER jsou si zároveň i plně vědomi omezujících možností tohoto přístupu a přesně podle toho volí i stopáž jednotlivých skladeb. Díky tomu tak cifra počítadla displeje přehrávače hezky naskakuje a vám tím pádem nezbývá veliký prostor na nudu. Samozřejmě to vše za předpokladu, že tuto hru přijmete bez výhrad a nebudete dělat problémy z faktu, že posloucháte nepříliš sofistikovanou metalovou taškařici.

V neotesanosti rovněž

Druhou nedílnou součástí tvorby MAMMOTH GRINDER je absolutní neotesanost hudebního projevu, bez které by celé to divadlo úplně ztrácelo na přesvědčivosti. Chrástivé podladěné kytary vyluzují ze svých strun jeden hnilobný riff za druhým a dílo zkázy dokonávají stylová kvílivá sóla a hluboce posazený nakřáplý vokál.

Neustále se navracející odkazy k osmé dekádě minulého století jsou tak jasným definujícím prvkem i čtvrtého alba skupiny. V jisté a ve výsledku velmi účelné kontradikci je však důsledná produkce, která dodává nahrávce přeci jen modernější střih. Na osmdesátkové cirkulárkové kvílení už dnes asi bude zvědavý málokdo.

Dalšími určujícími faktory jsou pak už taková ta klišé o úpřimnosti projevu a plné oddanosti tomu, co dělám, ale tohle přesně právě zde dokonale sedí. Různých retro hoblovaček a návratů ke kořenům jsou dnes přehršle, a tak právě takovéto ukazatele jasně dělí zrno od plev.

Co bychom však o 3 dekády nazpět v rámci jednoho alba určitě neslyšeli, je ono pro kapelu typické prolínání extrémně metalových poloh s punkovými rytmy. Samozřejmě, že takový grindcore byl už koncem 80. let poměrně čiperné dítě a i v death metalu jsme už registrovali náznaky bojů s ortodoxií, ale až o hodně později došlo k finálnímu (?) prolnutí různých tvrdě-hudebních subkultur, což ve výsledku přináší i takto koncipované nahrávky.

Toto je zároveň jasný příklad alba, u kterého neplatí žádná střední cesta. Prostě buď berte anebo nechte být. MAMMOTH GRINDER si jednoduše dál hrají tu svojí hru s jasnými a, dle všeho, i neměnnými pravidly. Tuto hru už všichni dobře známe, sotva nás v ní něco překvapí, ale přesto se k ní i my opakovaně a rádi připojíme.