OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Singl "Enlighten Me" rozdělil posluchačskou obec na dva protichůdné tábory. Jedni poukazovali na slušnou odvahu dvou ex-tykváků Rolanda Grapowa a Uliho Kusche vydat se jiným směrem, než se od nich všeobecně očekávalo, druzí na ně ze stejného důvodu žehrali. Pravdou zůstává, že mnohem větší prostor pro klávesy, nadýchanější produkce a především naprosto svébytný hlasový projev Jorna Landeho dával naději na velké věci příští.
A čeho jsme se nakonec dočkali? Úvodní "Spirit Never Die" nakopne „Kuschplan“ mlaskavými kopáky a spanilá jízda začíná. Sekané sloky, svižný refrén, hrdinské kytarové sólo, Jorn stihne vystřídat několik svých pověstných hlasových rejstříků - vše tady přitakává výbornému začátku. Následují již singlem prověřené "Enlighten Me" a "Kind Hearted Light". O nich blíže v samostatné recenzi, takže se spokojme s konstatováním, že prvně jmenovaná hitůvka udrží nasazenou laťku kvality bez problémů a na té druhé stojí za větší zmínku snad jen skvělá práce nohou mistra Kusche. "Crystal Night" startuje riff jak od MANOWAR, případnou kopřivku ovšem hned vzápětí vyléčí zpěv a pak také refrén, který s tvorbou manekýnů z třetihor nemá skutečně pranic společného. Zlověstný klimpr proplétá potemnělou "Soulburn", tu se zakousne pod Landeho dramatický přednes, onde znepokojivě zvýrazní dětský pláč. A zpět do let osmdesátých. "Heroes" i navazující "Sail On" snad zbyly HELLOWEEN při nahrávání "Keeperů". A není to jenom tím, že druhého „Hrdinu“ si zapěl další ex-dýňák Michael Kiske. Průměrný speed, který ani Jorn svým, pro tento styl netypickým, hlasem příliš nespasí, byť se mu to v "Sail On" paradoxně téměř daří. Kratičký výdech s mnohovrstvou "Into The Light" střídá pekelná "Crawling From Hell" s ukřičeným refrénem, takto zřejmě nejostřejší položka alba vůbec. Bez orientálních motivů dnes už zřejmě nedá nikdo ani ránu. Pochopitelně nechybí ani zde, ukryté ve skladbě "Bleeding Eyes" a za zážitek z jejího poslechu nutno znovu poděkovat především Landemu, který oprášil nervydrásající řev z účinkování v BEYOND TWILIGHT a také drastickému kytarovému sólu. Závěrečná "When Love Comes Close" pak v akustickém hávu nahrazuje poklidnou úklonku na rozloučenou.
Těžké hodnocení. Ve srovnání s konkurencí stejné krevní skupiny MASTERPLAN bez problémů vítězí. Jenomže k téhle výhře byl vlastně odsouzen již předem, svým složením a zkušenostmi posbíranými za ta dlouhá léta muzicírování. Tedy dobře odvedená práce, zároveň však ale i sázka na jistotu. Všichni příznivci kvalitního melodického metalu si jistě spokojeně zavrní, komerční úspěch lze taktéž předpokládat i bez věšteckých schopností, jenomže nezlobte se na mně, něco mi tu zkrátka nesedí. A má-li být tohle nové angažmá rovnocennou náhradou za opuštěnou „Archu“, je smutek ještě hlubší.
Je těžké uživit se hudbou, své by vám o tom jistě řekl i fenomenální pěvec Jorn Lande. Po skvělých kapelách pro hrstu fajnšmekrů teď konečně účinkuje v "masovějších" MASTERPLAN a jejich vize power metalu rozhodně stojí za poslech, i když je to vlastně jen dobře odvedená rutina se sázkou na jistotu. Přejme úspěch.
7,5 / 10
Jorn Lande
- zpěv
Roland Grapow
- kytary
Axel Mackenrott
- klávesy
Jan S. Eckert
- basa
Uli Kusch
- bicí
1. Spirit Never Die
2. Enlighten Me
3. Kind Hearted Light
4. Crystal Night
5. Soulburn
6. Heroes
7. Sail On
8. Into The Light
9. Crawling From Hell
10. Bleeding Eyes
11. When Love Comes Close
Novum Initium (2013)
Time To Be King (2010)
MK II (2007)
Lost And Gone (EP) (2007)
Aeronautics (2005)
Back For My Life (EP) (2004)
Masterplan (2003)
Enlighten Me (EP) (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 52:27
Produkce: Andy Sneap
Studio: Crazy Cat
Debut jako víno. Pokud power – speed metalové scéně v roce 2003 něco chybělo (jakože ano), pak to byli právě MASTERPLAN na čele s Jornem Lande. Neuvěřitelně živočišní, invenčně málem neuchopitelní a na dlouhou dobu proto také nedostižní. Bezejmenné album neskrývá ani vteřinku zbytečného místa, ani náznak příležitosti pro kritiku, a jednoduše vás uhrane ve kterémkoliv okamžiku od úvodní „Spirit Never Dies“ až po závěrečnou „When Love Comes Close“. Zlehka, zostra, rychleji, pomaleji, veseleji či temněji, je naprosto jedno jak, neboť tahle štika se ve svém rybníku vyzná jako nikdo jiný. Velký, velký pozor na ni!
Fantastický debut!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.