50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Singl "Enlighten Me" rozdělil posluchačskou obec na dva protichůdné tábory. Jedni poukazovali na slušnou odvahu dvou ex-tykváků Rolanda Grapowa a Uliho Kusche vydat se jiným směrem, než se od nich všeobecně očekávalo, druzí na ně ze stejného důvodu žehrali. Pravdou zůstává, že mnohem větší prostor pro klávesy, nadýchanější produkce a především naprosto svébytný hlasový projev Jorna Landeho dával naději na velké věci příští.
A čeho jsme se nakonec dočkali? Úvodní "Spirit Never Die" nakopne „Kuschplan“ mlaskavými kopáky a spanilá jízda začíná. Sekané sloky, svižný refrén, hrdinské kytarové sólo, Jorn stihne vystřídat několik svých pověstných hlasových rejstříků - vše tady přitakává výbornému začátku. Následují již singlem prověřené "Enlighten Me" a "Kind Hearted Light". O nich blíže v samostatné recenzi, takže se spokojme s konstatováním, že prvně jmenovaná hitůvka udrží nasazenou laťku kvality bez problémů a na té druhé stojí za větší zmínku snad jen skvělá práce nohou mistra Kusche. "Crystal Night" startuje riff jak od MANOWAR, případnou kopřivku ovšem hned vzápětí vyléčí zpěv a pak také refrén, který s tvorbou manekýnů z třetihor nemá skutečně pranic společného. Zlověstný klimpr proplétá potemnělou "Soulburn", tu se zakousne pod Landeho dramatický přednes, onde znepokojivě zvýrazní dětský pláč. A zpět do let osmdesátých. "Heroes" i navazující "Sail On" snad zbyly HELLOWEEN při nahrávání "Keeperů". A není to jenom tím, že druhého „Hrdinu“ si zapěl další ex-dýňák Michael Kiske. Průměrný speed, který ani Jorn svým, pro tento styl netypickým, hlasem příliš nespasí, byť se mu to v "Sail On" paradoxně téměř daří. Kratičký výdech s mnohovrstvou "Into The Light" střídá pekelná "Crawling From Hell" s ukřičeným refrénem, takto zřejmě nejostřejší položka alba vůbec. Bez orientálních motivů dnes už zřejmě nedá nikdo ani ránu. Pochopitelně nechybí ani zde, ukryté ve skladbě "Bleeding Eyes" a za zážitek z jejího poslechu nutno znovu poděkovat především Landemu, který oprášil nervydrásající řev z účinkování v BEYOND TWILIGHT a také drastickému kytarovému sólu. Závěrečná "When Love Comes Close" pak v akustickém hávu nahrazuje poklidnou úklonku na rozloučenou.
Těžké hodnocení. Ve srovnání s konkurencí stejné krevní skupiny MASTERPLAN bez problémů vítězí. Jenomže k téhle výhře byl vlastně odsouzen již předem, svým složením a zkušenostmi posbíranými za ta dlouhá léta muzicírování. Tedy dobře odvedená práce, zároveň však ale i sázka na jistotu. Všichni příznivci kvalitního melodického metalu si jistě spokojeně zavrní, komerční úspěch lze taktéž předpokládat i bez věšteckých schopností, jenomže nezlobte se na mně, něco mi tu zkrátka nesedí. A má-li být tohle nové angažmá rovnocennou náhradou za opuštěnou „Archu“, je smutek ještě hlubší.
Je těžké uživit se hudbou, své by vám o tom jistě řekl i fenomenální pěvec Jorn Lande. Po skvělých kapelách pro hrstu fajnšmekrů teď konečně účinkuje v "masovějších" MASTERPLAN a jejich vize power metalu rozhodně stojí za poslech, i když je to vlastně jen dobře odvedená rutina se sázkou na jistotu. Přejme úspěch.
7,5 / 10
Jorn Lande
- zpěv
Roland Grapow
- kytary
Axel Mackenrott
- klávesy
Jan S. Eckert
- basa
Uli Kusch
- bicí
1. Spirit Never Die
2. Enlighten Me
3. Kind Hearted Light
4. Crystal Night
5. Soulburn
6. Heroes
7. Sail On
8. Into The Light
9. Crawling From Hell
10. Bleeding Eyes
11. When Love Comes Close
Novum Initium (2013)
Time To Be King (2010)
MK II (2007)
Lost And Gone (EP) (2007)
Aeronautics (2005)
Back For My Life (EP) (2004)
Masterplan (2003)
Enlighten Me (EP) (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 52:27
Produkce: Andy Sneap
Studio: Crazy Cat
Debut jako víno. Pokud power – speed metalové scéně v roce 2003 něco chybělo (jakože ano), pak to byli právě MASTERPLAN na čele s Jornem Lande. Neuvěřitelně živočišní, invenčně málem neuchopitelní a na dlouhou dobu proto také nedostižní. Bezejmenné album neskrývá ani vteřinku zbytečného místa, ani náznak příležitosti pro kritiku, a jednoduše vás uhrane ve kterémkoliv okamžiku od úvodní „Spirit Never Dies“ až po závěrečnou „When Love Comes Close“. Zlehka, zostra, rychleji, pomaleji, veseleji či temněji, je naprosto jedno jak, neboť tahle štika se ve svém rybníku vyzná jako nikdo jiný. Velký, velký pozor na ni!
Masterplan si ma definitívne získali pred dvoma rokmi keď som ich videl aj naživo a dnes už bývalý spevák Jorn Lande ma svojím ohromným hlasom naprosto dostal. Debut all star kapely Grapow - Lande - Kusch je progresívny power metal na tej najvyššej možnej úrovni. Skladby ako Spirit Never Die, Kind Hearted Light, Soulburn či Sail On sú skrátka riadne nakopnuté a nesmierne dynamické hitovky s chytlavými refrénmi a geniálnymi sólami. Živočišnosť a dravosť ktorú v sebe táto kapela má je obdivuhodná. Moderné, nadčasové a mimoriadne vyspelé album od harcovníkov, ktorí už čo to v hudobnej brandži preskákali. A skladba Enlighten Me posadí na prdel každého, kto sa melodickému metalu vysmieva. Poteší aj Heroes s Michaelom Kiskem a určitá podobnosť s najlepším materiálom od Stratovarius. Bod uberám za skladbu Bleeding Eyes, bez nej by to už naozaj nemalo chybu.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.