OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Srpen roku 2017 znovu významným způsobem pozměnil a vychýlil životní dráhu tuzemských černých hvězd MASTER´S HAMMER, jimž je ovšem občas škatulka black metalu těsná jako puberťákovi jeho loňské zimní boty. Ano, v tu dobu kapela vystoupila (oficiálně) živě poprvé po čtvrtstoletí na festivalu Brutal Assault, a rozpoutala tím další vlnu mimořádného zájmu o ní, o její existenci a o její živá vystoupení. Sledujeme proto vesměs vyprodané domácí koncerty, úspěchy kapely v zahraničí (a ne ledajaké, viz. účast na slavném marylandském Deathfestu či navazující latinskoamerické turné letos v květnu) a tím pádem samozřejmě také úrodnou půdu pro nové řadové album.
V poněkud proto svízelnější situaci, pravda, neboť předešlé studiové nahrávky byly vesměs nadprůměrnými záležitostmi, a zejména poslední z nich, soškou Anděla (už druhou po „Konvích“) po právu oceněná „Formulæ“, nasadila laťku skutečně velmi vysoko. Ale co je to pro ústřední persónu kladivářů Františka Štorma, jenž se svými múzami aktuálně provozuje líbačku vpravdě francouzskou.
Asi už nepřekvapí, že přijít na chuť „Fascinatorovi“ trvá nějaký čas. Podobně jako u minulého alba, jež svůj drahocenný obsah také vydávalo téměř až neochotně, ovšem v okamžiku duševního splynutí se svým posluchačem se mu stalo dokonalým inspiračním zdrojem. Ze všeho nejdřív mi v hlavě uvízla titulní skladba, vymalovaná na pestré paletě citlivého pozorovatele přírody (stejně pestré, jako ta, jež posloužila k vzniku obalu celé nahrávky), a vrcholící v úctyhodném refrénu, plném vzdušných kláves a nebetyčné atmosféry. I kdyby už nic dalšího album nepřineslo, tahle skladba by jeho hodnotu značně navýšila.
Výmluvně pojmenovaný „Fascinator“ toho ovšem více nabízí, o tom nelze mít pochyb. Vlastně prakticky celá první půlka alba až po „Estetiku ďábla“ je jako všeříkající cesta do hlubin Štormovy duše, plná výrazného metalového materiálu a lemovaná jeho blackovým původem, avantgardním stínováním, fascinujícími textovými tématy a obraty a stejně tak vyzývavými kresbami, bez nichž by uchvacující dojem téhle části desky nebyl úplný. Ale ani poté svěží průvan hniloby z jihočeských nahrávacích studií neutichá nadobro, a přestože v něm místy prosvítá jistá Mistrova rutina (nejvíce asi v „Krokodilovi“ a „Astrálních dvojnících“, řekl bych), má kapela jeho prostřednictvím dost střelného prachu, aby i v těchto místech nahrávky pálila ostrými.
Dokonale fascinován by tedy neměl zůstávat jen ten, který za MASTER´S HAMMER mluví nejvíce, ale rovněž každý, kdo na svět nahlédne jeho očima. Fascinován silou jeho riffů, melodií, zpěvů, slov i obrázků, které už na téměř neuvěřitelném pátém albu za sebou nepřestávají vyprávět příběh obrodu jednoho kultu, co pomotal hlavy všem máničkám široko daleko.
„Nebe i země jsou plny mé slávy,
ramena bohů mě zdvihají nahoru,
Hosanna Monstrum zpívají davy,
klaní se velikému Fascinátoru.“
Fascinace MASTER´S HAMMER trvá dál.
8 / 10
František Štorm
- zpěv, kytary, klávesy
Petr"Blackie" Hošek
- kytara
Petr"Rámus" Mecák
- baskytara
Jan "Silenthell" Přibyl
- tympány
Jan Kapák
- bicí
Necrocock
- klávesy, zpěv
1. Fascinator
2. Psychoparasit
3. Ve věži ticha
4. Linkola
5. Satanská nekrofilní porna
6. Estetika ďábla
7. Krokodil
8. Astrální dvojníci
9. Kletba
10. Odliv mozků
11. Espíritos Creativos
12. Exhumace
13. Lost In Fjords
Fascinator (2018)
Formulæ (2016)
Vagus Vetus (2014)
Vracejte konve na místo (2012)
Mantras (2009)
Šlágry (1995)
Klavierstück (EP) (1992)
Jilemnický Okultista (1992)
Ritual (1991)
The Fall of Idol (demo) (1990)
Live in Zbraslav 18.5.1989 (demo) (1989)
The Mass (demo) (1989)
Finished (demo) (1988)
The Ritual Murder (demo) (1987)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.