Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LVMEN jsou takové staré božstvo. Jednou za generaci se zjeví s novou deskou a my všichni je uctíváme. Pak většinou zmizí do nicoty. Zanechají nás v modlitbách připravovat další rituál, který je vyvolá zpět. Byť všichni tak nějak víme, že jakékoliv prosby nemají vliv na to, zdali se ještě zjeví. Případně kdy. Poslední album „Mitgefangen Mitgehangen“ opět dokázalo zhypnotizovat hardcorovou komunitu prostým faktem, že tu je. V jeden čas nikdo nemluvil o ničem jiném.
„Král je pánem nás všech, ale válka je pánem králů“
Sám jsem byl překvapen, v jaké formě a hlavně v jaké tvrdosti a zároveň různorodosti LVMEN představují svoji aktuální tvář. Přemýšlím, zdali někdy v minulosti byli tak rychlí, případně tak hrubozrnní. Jejich standardní parametry zůstávají. To, jak dokáží pracovat s atmosférou, repeticí a gradujícími plochami, je stejně legendární, jako jejich fascinace Markétou Lazarovou. Mnoho kapel spolu s věkem měkne, případně se snaží o to, vyznít víc umělecky, dospělácky nebo vyzráleji. LVMEN si tohle dokazovat evidentně nepotřebují.
Novinka vyznívá přísněji než její předchůdci. Rozvíjejí se tu motivy, které v minulosti nebyly zdaleka tak signifikantní. Mám na mysli to, jak moc se místy zrychluje a jak moc deska hrne. Nebojím se říci, že některé pasáže mají hodně blízko ke stoner metalu a jiné pomrkávají po rock’n’rollové energii. Že by tu byla znát ruka nováčka v sestavě, Františka Klimta? Ale to zdaleka není vše. Po nahrání desky do sestavy naskakuje Honza Tomáš, kterého můžete slyšet například v TOMÁŠ PALUCHA, pro pamětníky doplním třeba THEMU ELEVEN nebo jejich pohrobky MOTHER. Opět se můžeme ponořit do modliteb za další desku. Jsem si jist, že to bude stát za to.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!