Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LVMEN jsou takové staré božstvo. Jednou za generaci se zjeví s novou deskou a my všichni je uctíváme. Pak většinou zmizí do nicoty. Zanechají nás v modlitbách připravovat další rituál, který je vyvolá zpět. Byť všichni tak nějak víme, že jakékoliv prosby nemají vliv na to, zdali se ještě zjeví. Případně kdy. Poslední album „Mitgefangen Mitgehangen“ opět dokázalo zhypnotizovat hardcorovou komunitu prostým faktem, že tu je. V jeden čas nikdo nemluvil o ničem jiném.
„Král je pánem nás všech, ale válka je pánem králů“
Sám jsem byl překvapen, v jaké formě a hlavně v jaké tvrdosti a zároveň různorodosti LVMEN představují svoji aktuální tvář. Přemýšlím, zdali někdy v minulosti byli tak rychlí, případně tak hrubozrnní. Jejich standardní parametry zůstávají. To, jak dokáží pracovat s atmosférou, repeticí a gradujícími plochami, je stejně legendární, jako jejich fascinace Markétou Lazarovou. Mnoho kapel spolu s věkem měkne, případně se snaží o to, vyznít víc umělecky, dospělácky nebo vyzráleji. LVMEN si tohle dokazovat evidentně nepotřebují.
Novinka vyznívá přísněji než její předchůdci. Rozvíjejí se tu motivy, které v minulosti nebyly zdaleka tak signifikantní. Mám na mysli to, jak moc se místy zrychluje a jak moc deska hrne. Nebojím se říci, že některé pasáže mají hodně blízko ke stoner metalu a jiné pomrkávají po rock’n’rollové energii. Že by tu byla znát ruka nováčka v sestavě, Františka Klimta? Ale to zdaleka není vše. Po nahrání desky do sestavy naskakuje Honza Tomáš, kterého můžete slyšet například v TOMÁŠ PALUCHA, pro pamětníky doplním třeba THEMU ELEVEN nebo jejich pohrobky MOTHER. Opět se můžeme ponořit do modliteb za další desku. Jsem si jist, že to bude stát za to.
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.