Blíží se k nám nová dávka návykového zboží od jezera Bodom. Po trojici předešlých zápisů, familierně přezdívaných jako Červená, Zelená a Modrá, nám hlubinou temnotou pableskující vlny vyplavily na světlo světa Oranžovou (i když doopravdy mezi ní a původní červení debutu není téměř žádného rozdílu). Sestava se nezměnila, lanařený Wirman odolal (možná) lukrativní nabídce od kolegů z MASTERPLAN, takže novince na cestě k jasu jiskřící hladiny nemohlo nic zabránit.
Charakteristický zvuk CHILDREN OF BODOM tvořili vždy především kytarista Alexi Laiho a klávesák Janne Wirman. Výškové „bzučáky“ Jacksonek, tuny klávesových kudrlin a vzájemné prstolamné souboje v sólech, toť základní filozofie bodomských. Rytmika v takové konstelaci musí zákonitě strádat. Teď mám tedy na mysli hlavně hlasitost a členitost basových linek, bicí jaksi jen tak jednoduše potlačit nelze. Odečtěme mírně stupidní texty a z dosavadního trojitého konkurzu nám vychází poměrně jistý vítěz v podobě alba "Follow The Reaper", na kterém se skupina definitivně naučila pracovat s atmosférou, maximálně vycizelovala zvuk, hodila za hlavu laciné vyhrávky ala speed metalové stádečko z Deutschlandu, ty nové zabíhají až někam k virtuózním běhům progmetalových čarostřelců a výsledek stál rozhodně za to.
Proslýchá se, že tentokráte navrstvení kytar přesáhlo obvyklou mez, tedy že si oba kytaristé ve studiu vyhráli s jejich hustotou. Pravda, jistý posun k větší dynamičnosti a především tvrdosti celého materiálu je na první poslech patrný, což jistě nemusí být na škodu věci, ovšem důležitějším se jeví případný vývoj hrdých „Bodomitů“. Deska jakoby se v tomto ohledu dělila na dva pomyslné protipóly magnetu, náhodně promíchané. Na plusové straně hledejme klasickou tvorbu v duchu nejlepších momentů Modré, tedy vyřvávačky plné melodií, zvratů a rychlopalných riffů jako "Needled 24/7" či, ze singlu již důvěrně známá, výborná odrhovačka "You´re Better Of Dead". Na té mínusové (nebrat prosím nutně jako označení něčeho horšího) možná překvapí skladby typu "Sixpounder", "Lil´ Bloodred Ridin´ Hood" nebo "Hate Crew Deathroll", jež se sice dosavadní tvorby skupiny přímo nezříkají, ovšem přece jen svou tvrdostí, razancí, mnohdy efekty zkresleným Alexiho prasečím rykem a důrazem na prostý rytmus odkazují až někam ke kanadským thrasherům ANNIHILATOR. Jenže nebýt permanentních přestřelek mezi kytarou a klávesami, možná chvílemi až příliš monotónním. Osobně dávám přednost pestřejšímu plusovému pólu, s vrcholem alba v polovině, tedy v mrazivé "Angels Don´t Kill". Samozřejmě nesmí chybět závěrečný cover, tentokráte bonusové Alexoidní zpracování řezníčiny "Silent Scream" od SLAYER.
Tak vám nevím. "Hate Crew Deathroll" své kouzlo bezesporu má. Chvályhodná je taktéž snaha o špetičku pokroku, o něco ještě neslyšené, alespoň v rámci toho co poměrně úzké žánrové mantinely skupině dovolí. Pořád mám ale takový pocit, že tomu něco chybí. Větší jiskra? Možná. Každopádně zapřísáhlí příznivci kultu BODOM nemají proč váhat a berou všemi dvaceti, že Loužo?