První díl byl naprostou explozí v zajetých kolejích vyprávění komixů v tom ohledu, jak se sebeironizoval, jak byl brutální a jakým stylem humoru své diváky ničil. Dvojka je to v tomto ohledu stejná. Chybí ale moment překvapení. Je tu dvakrát více vtipů, více krve, více létajících hlav. Příběh je ucelenější, má zajímavé zvraty, je jednoznačně lépe napsaný. Přesto bych jedničku ve své době hodnotil o něco lépe. Proč? Moment překvapení, který mi způsobil první DEADPOOL byl opravdu zásadní. Tady jde už jen o řemeslně skvěle odvyprávěné pokračování, mající tu smůlu, že jde po epických Avengers: Infinity War. Ti sice nebyli tak krvaví, ani tak bestiální a syroví v humoru, ale mnohem lépe zde fungovalo spojení příběhu, vážných scén a humoru. DEADPOOL 2 sice přináší několik vážných témat, ale ty v celkovém koloritu filmu vůbec nefungují. Rudočernému rošťákovi řešení existenciálních témat prostě nesluší.

V čem DEADPOOL vyniká, je ironie, se kterou se strefuje do všeho kolem i do vlastních řad. Pokud jste filmoví fanoušci, budete přímo hltat narážky, kterými film srší podobně intenzivně, jako nedávný READY PLAYER ONE. V tomto ohledu platí to, že čím víckrát film vidíte, tím více si užíváte šťouchance do žeber jiným filmům, které jste předtím nepostřehli. Až tak moc tu toho je.

Další dvě silné karty, jenž jsem již zmínil, jsou černý humor a násilí, které je velmi explicitní. V tomto film exceluje jako žádný před ním. Pokud vám svým stylem kápne do noty, budete v kině hlasitě hýkat smíchy a bránice se vám bude svíjet v křečích. Jde ještě dál než jednička ve všech ohledech. Tempo fórků je přímo kulometné. Pokud budete odkázáni jen na titulky, tak vám toho tak polovina unikne. Vadit vám to ale nebude. Stejně tak je dle mého vlastně nemožné zcela rozklíčovat všechny narážky a to i v případě, že jste komixový a filmový fajnšmekr.

Oproti jedničce si polepšil i hlavní záporák Cable, jehož hraje, stejně jako Thanose, Josh Brolin. Ačkoliv není zcela vysvětlen jeho původ (jde o syna klonu Jayne Greyové a Cyclopse) a ví se jen, že přichází z budoucnosti, je zcela jasná jeho motivace. Většina hlavních postav, včetně Deadpoola, tu prochází nějakým vývojem a ten se neomezuje jen na soubor hlášek a gagů mezi akční řeží.

Právě u Deadpoola dvojky jsem si však uvědomil jedno. Kam mohou filmová zpracování komixů jít dál? Mohou být ještě v něčem překvapující? Kolik občerstvujících odboček, jakou byl třeba Logan, tu ještě zbývá? Může to být ještě epičtější než Infinity War?  Úchylnější a střelenější než Deadpool? Vtipnější než Strážci Galaxie? Noví X-meni mají být horror, ale zkazky o přestříhávání filmu a neustálé odklady trochu zavánějí průšvihem. Cestou je možná právě jen ta řemeslná brilance, protože překvapení, jaké byla jednička Deadpoola, se dle mého už konat nebude.