OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BDM veteráni zo štátu New York vydali 11. mája svoj šiesty dlhohrajúci album. Na predošlom, návratovom vydržali len tí neľútostní, na novinke sa SKINLESS pohrúžili do vyslovenej divošskosti. Deväť skladieb z vlastnej dielne a desiaty cover „High Extinction Rate“ od CROWBAR na záver je takmer štyridsaťminútovou galériou drvenia a rezania, na ktorej päťka z Glen Falls predvádza, že ani po 26 rokoch ešte nemusí v odstátej vode prevárať osvedčené vzorce. „Savagery“ na jednej strane prináša starý dobrý SKINLESS, na druhej strane tak trochu inovuje.
Nepredstavujte si, že SKINLESS začali v rámci žánru vynaliezať niečo nové, moderne znejúce či doteraz nepočuté. Vychádzajú zo svojho špecifického štýlu, postaveného na často hardcoreovo skákavom, ale hlavne priamočiaro drviacom NYBDM. Nekompromisný valec s niekoľkými brutálnymi polohami vokálu, prevažne v stredne rýchlom tempe, osviežený väčšinou kratšími náklepmi (v tomto smere je najkrutejší nárez možno „Cruel Blade Of The Guillotine“, striedmo použitými slamovačkami a dosť melodickými, atmosféricky pôsobiacimi sólami. Atmosféra je tu kľúčové slovo, vďaka nej znie nový album SKINLESS tak trochu inak. Noah, Sherwood a ostatní – zostava je rovnaká ako na „Only The Ruthless Remain“ – sú tu temní, ponurí, dramatickí. Hrozivé harmónie, hlboký zvuk, pár akustických pasáží, vydarená inštrumentálka „The Hordes“, skoro to zaváňa vplyvom európskeho kovu smrti 90. rokov. Jeho syntéza s americkým tu dopadla veľmi dobre.
8,5 / 10
Savagery (2018)
Only The Ruthless Remain (2015)
Regression Towards Evil (kompilace) (2007)
Trample The Weak, Hurdle The Dead (2006)
Skinflick (DVD) (2004)
From Sacrifice To Survival (2003)
Miscreant (7'') (2002)
Buzzed And Brutal (2001)
Foreshadowing Our Demise (2001)
Skinless/Maledictive Pigs split 7'' (1998)
Progression Towards Evil (1998)
Common Ground (1997)
Swollen Heaps (demo) (1995)
Demo (1994)
Skinless stale dobra kapela
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.