Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BDM veteráni zo štátu New York vydali 11. mája svoj šiesty dlhohrajúci album. Na predošlom, návratovom vydržali len tí neľútostní, na novinke sa SKINLESS pohrúžili do vyslovenej divošskosti. Deväť skladieb z vlastnej dielne a desiaty cover „High Extinction Rate“ od CROWBAR na záver je takmer štyridsaťminútovou galériou drvenia a rezania, na ktorej päťka z Glen Falls predvádza, že ani po 26 rokoch ešte nemusí v odstátej vode prevárať osvedčené vzorce. „Savagery“ na jednej strane prináša starý dobrý SKINLESS, na druhej strane tak trochu inovuje.
Nepredstavujte si, že SKINLESS začali v rámci žánru vynaliezať niečo nové, moderne znejúce či doteraz nepočuté. Vychádzajú zo svojho špecifického štýlu, postaveného na často hardcoreovo skákavom, ale hlavne priamočiaro drviacom NYBDM. Nekompromisný valec s niekoľkými brutálnymi polohami vokálu, prevažne v stredne rýchlom tempe, osviežený väčšinou kratšími náklepmi (v tomto smere je najkrutejší nárez možno „Cruel Blade Of The Guillotine“, striedmo použitými slamovačkami a dosť melodickými, atmosféricky pôsobiacimi sólami. Atmosféra je tu kľúčové slovo, vďaka nej znie nový album SKINLESS tak trochu inak. Noah, Sherwood a ostatní – zostava je rovnaká ako na „Only The Ruthless Remain“ – sú tu temní, ponurí, dramatickí. Hrozivé harmónie, hlboký zvuk, pár akustických pasáží, vydarená inštrumentálka „The Hordes“, skoro to zaváňa vplyvom európskeho kovu smrti 90. rokov. Jeho syntéza s americkým tu dopadla veľmi dobre.
8,5 / 10
Savagery (2018)
Only The Ruthless Remain (2015)
Regression Towards Evil (kompilace) (2007)
Trample The Weak, Hurdle The Dead (2006)
Skinflick (DVD) (2004)
From Sacrifice To Survival (2003)
Miscreant (7'') (2002)
Buzzed And Brutal (2001)
Foreshadowing Our Demise (2001)
Skinless/Maledictive Pigs split 7'' (1998)
Progression Towards Evil (1998)
Common Ground (1997)
Swollen Heaps (demo) (1995)
Demo (1994)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
