OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dělám kravál, tudíž jsem - filozofie anglických deatherů Benediction v kostce. Jak prosté! Darren Brookes sepsal kytici úderných riffů, Andy Sneap je svojí tradičně pikantní produkční bruskou naostřil a Organizovaný chaos mohl zvesela propuknout.
Ne, nenuťte mě nořit kritický sklapel do hloubi této přímočaré a úderné fošny, nač také? Chemický vzorec Benediction nepřekypuje záludnostmi. Jde jen o to, aby halapartny pánů Brookese a Rewa produkovaly ten kousavý a řezavý sound. Vzniklé rytmické disturbance nejsou nijak geniální, neotřelé, komplikované... Jsou trivální, avšak mají kurevsky silný tah. Nepostradatelnou káru rytmické sekce rozjíždí vyholený střízlík za dělovou baterií - Neil Hutton. Jeho aparatura vskutku tepe jako srdce - v rychlejších kouscích precizně, v pozvolnějších tempech přidá pan tlučmistr i nějakou tu ukázku členitosti a techniky. Nu a když rozčísne smrtonosnou hladinku kulometnou kanonádou kopáků a páni sekerníci rozparádí svoje nástroje, vzpomínám fenomenálních kolegů a krajanů Bolt Thrower... Jenom tu basu z toho zvukového nánosu nějak nemůžu vyhrabat!
Zkrátka a dobře, Benediction jsou stará dobrá nekomplikovaná přímočará a čert ví jaká ještě škola deathu. A na padesátitří minutovém materiálu se představují v moc pěkném světle. Olbřímí zásluhu můžemež zejména připsati jistému Dave Huntovi, který to celé nazpíval. No, nazpíval berte s velkou a tuhou rezervou. Jeho vokál je blíže klasickému srozumitelnému řevu, přičemž se nebojí sklouznout i do nějakého toho hrobochropotu. Rajcovní jsou i jeho výkřiky UOH!!! na rytmických zlomech - pěkně to přikládá pod už tak vroucí kotel.
Když půjdete do Benediction stejně naslepo, jako já, rovnou zapomeňte na technickou a progresivní slinu. Organised Chaos neobsahuje jediné kytarové sólo (s výjimkou typické naříkavky v pozvolném kusanci Easy Way To Die), jedinou melodii, která by se Vám vryla do mozkovny. A přesto mě kousky jako Temple Of Set, Charon (s geniálně jednoduchým trikem - bicí jedou jako fretky, zatímco kytary klopotně chrchlají a převalují se) či titulní zápich bezpečně rozhicovaly.
Pušt to zasraně hlasitě a když se to sousedům nelíbí tak to kurva vosol, nabádá booklet. A v tom to asi bude. Nic nového pod sluncem, prostě pěkně plamenný ženšen, který zaručeně podpálí lýtko staromilcovo...
Pušt to zasraně hlasitě a když se to sousedům nelíbí tak to kurva vosol, nabádá booklet. A v tom to asi bude. Nic nového pod sluncem, prostě pěkně plamenný ženšen, který zaručeně podpálí lýtko staromilcovo...
8 / 10
Dave Hunt
- řev
Darren Brookes
- kytara
Peter Rew
- kytara
Frank Healy
- basa
Neil Hutton
- bicí
1. Nothing On The Inside
2. Easy Way To Day
3. Don´t Look In The Mirror
4. This Graveyard Earth
5. Suicide Rebellion
6. Stigmata
7. Suffering Feeds Me
8. Diary of A Killer
9. The Temple of Set
10. Charon
11. I Am The Disease
12. Organised Chaos
Scriptures (2020)
Killing Music (2008)
Organised Chaos (2001)
Grind Bastard (1998)
The Dreams You Dread (1995)
The Grotesque / Ashen Epitaph (EP) (1994)
Transcend The Rubicon (1993)
Dark Is The Season (EP) (1992)
The Grand Leveller (1991)
Subsconscious Terror (1990)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 56:38
Produkce: Andy Sneap
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.