OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deníky Rutky Laskier sice možná stojí ve stínu Anny Frankové, ale nic jejím textům neubírá na osudovosti a trýznivosti, ale také jemnosti a citlivosti dívčí duše. Hrušovanská pětka, čerpající zdaleka nejen z francouzské devadesátkové emo-screamo scény, si zvolila velmi přiléhavé jméno. Jejich hudba řeže, nese s sebou silné emoční zabarvení a přitom je tu cítit určitá mladická naivita a upřímnost v tom, co se snaží sdělit.
„Kolik stojí život?
A kolik stojí touha žít?
Kolik stojí život?
A kolik stojí ten náš?“
Debutové album „Protiklady“ zachycuje kapelu v té nejlepší kondici. Pryč jsou dětské nemoci, kterými trpělo EP z roku 2015. RUTKA LASKIER se našli zvukově, tématicky i textově. Jsou spolu už dost dlouho a mají za sebou odehráno již dost koncertů, aby byli jasně vyprofilovaní v tom, co chtějí. A přece je tu stále znát zápal pro věc a touha posunovat se dál.
Navíc v kapele výtečně funguje chemie a to citelně jak lidská, tak ta hudební. Oba kytaristé Honza a Skipy se skvěle doplňují, přesně cítí, kde je zapotřebí co udělat, kdy kdo má dotáhnout jakou finesu. Mnohem lépe, než kdykoliv před tím na celku pracují i basové linky, které zdaleka netvoří jen funkční podklad, ale mají tendenci více vyčuhovat. Skvěle vyšel i pokus o zvednutí motivu "Vltavy" od Bedřicha Smetany. Naposledy se to tuším podařilo černokněžníkům z CULT OF FIRE před čtyřmi lety.
„Házel jsem kameny do dáli
Kde dříve stávaly stromy
Jednoho dne byly skáceny
Vyrostly místo nich domy“
Deska je navíc velmi pestrá. Nejen, že si kluci vyhráli s drobnostmi, jakými jsou intra a outra, ale hlavně velmi přirozeně střídají polohy od postrockových náladovek po hnětající punkové přímočaré jízdy, rytmicky zašmodrchanější, technicky zajímavé zlepšováky a samozřejmě i vypjaté emotivní exploze. Vše je promícháno tak, aby to nenudilo, ale současně i působilo homogenním dojmem, který definuje ksicht jedné kapely.
Neopomenutelná je i textová část, která je v češtině a má v sobě mnoho obratů, které jsem si zamiloval.
Hrušovany na Jevišovkou mají tedy další zářez. Nejen jako kolébka místa nejstaršího osídlení naší vlasti, která hostila lidi už v paleolitu a následně si ji oblíbili Keltové, Vandalové, Hunové, Římané a nakonec i Slované. Ale i jako další kolébka výtečného emařského hardcoru u nás. Eger zdraví Grußbach.
"A moje srdce
Jako vyplašený pták
Tluče mi do žeber"
Zatím nejlepší domácí emařina tohoto roku.
8 / 10
Protiklady (2018)
/PACINO split (2017)
EP/LP (2015)
Bordel Tour (2015)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.