Poslední dobou jsem z domácí scény nadšenej. Vyšlo neskutečně moc dobrých nahrávek a jihočeské trio FIVE SECONDS TO LEAVE je jednou z kapel, která mi udělala asi největší radost. Na jejich druhou dlouhohrající desku jsme museli čekat sedm let, ale vyplatilo se. Kluci se od posledního materiálu žánrově posunuli od zatěžkaných postrockových vod a ryzí instrumentace do polohy, ve které absorbují rezavé country, stonerové válce, bluesovou bolestnost i jižanský rock. Přitom si ale stále uchovávají svoji těžkost a hutnost. Takhle by možná zněli NEUROSIS, kdyby chtěli hrát něco jako Nick Cave anebo MURDER BY DEATH, kdyby chtěli znít víc jako SLEEP. Stále se staví na hnilobných bažinatých základech, jen to, co z nich vyrůstá, je plné barev.

Největší překvapení je samozřejmě zpěv. Nikdy bych netipoval, že Vašek a Hromy dokáží dát do svých hlasů tolik citu. Proč to krucinál nedělali už dřív? Většina poloh se sice válí na pár tónech, ale to skladby naprosto suverénně ustojí. Těžiště stojí na náladách, které se FIVE SECONDS TO LEAVE daří budovat lépe, než kdykoliv předtím.

Jednu stránku desky se vyplatí vypíchnout. Je na první poslech znát, že „Nina Who Wasn´t“ prošla velmi pečlivým zvukovým ošetřením. Baskytarista Hromy současně provozuje Low Resolution Studio, kde byla deska tvořena, takže pojem DIY tu nabírá svoji nejryzejší formu. Současně lze říci i to, že v Dolním Skrýchově je možné tvořit nahrávky, které bez debat ustojí srovnání se světem. Výsledný sound hraje naprosto zásadní roli v tom, jak mohutně a masivně celá deska působí a jaké tlačí emoce.

Pokud si před sedmi lety kolega Dalas u debutové desky "SoundScapeLandTracks" stýskal, že mu chybí vokál a díky tomu pro něj nejsou FIVE SECONDS TO LEAVE „neodolatelnou bombou“, tak jsem si jist, že u druhé desky vezme svoje prohlášení zpět. Po tom, co před dvěma roky naprosto přesvědčivě vládli se svojí druhou kapelou NOD NOD, tu jsou opět s kouskem, který se zapíše tučným písmem do kroniky domácí bažinaté scény. A možná nejen domácí!