Obscene Extreme. V poslední léta vždy dokonalé vymytí mozku. Těším se na tu červenou svatou zem. Den první. Dvacet let. Dramaturgie prvního dne odkazuje k prvnímu ročníku a já stojím už dvě hodiny někde před Smíchovem. 

Přicházím po MALIGNANT TUMOR. Cestou vidím na FB fotky front, které jsou už první den. Díky posunu programu nestíhám ani ty a tak mi uniká předání dortu Čurbymu i zapálení velkého nápisu OEF. Když jsme v areálu, tak už mastí grindcoroví ENTRAILS MASSACRE s neúnavným křiklounem Danilo Posseltem u mikrofonu, nepřehlédnutelnými dredy basáka Roberta Grosse a nasazením, které byste u tak letité kapely fakt nečekali.

Než se rozkoukám, tak už jsou na scéně polští goregrindoví SQUASH BOWELS, kteří se dali dokupy exkluzivně pro Obscene Extreme. Krvavá image a trochu pomalejší začátek s pár zvukovými problémy pak korunuje nepřehlédnutelný ohňostroj, synchronizovaný s hudbou. Někteří mrmlají, že ty tisícovky, propálené do vzduchu, měly raděj jít třeba na Lékaře bez hranic a já jsme oslněn a spokojen, zvláště když se areálem rozléhá Edith Piaf.

AGATHOCLES utečou ani nevím jak, než se stačím pozdravit s pár lidmi a zeptat se jich, jak se maj, je konec. Po setu si všímám prvního člověka se zakrvavenou kedlubnou. První krev již padla na rudou zem. Letošní ročník bude velký. Na scéně je poslední skvadra, nikdo menší než členové NASUM z posledního reunionu, nechybí Keijo Niinimaa a po krátkých proslovech se chystá promírání filmu Nasum ”Blasting shit to bits – The Final Show”. Já to jdu po náročném dni zabalit.

Ráno jsem na počátek CONVULSIONS, hned první kapely, která je skvělým otvírákem dne. Basák vypadá jako fousatá dlouhonohá barbína s dokonalýma nohama, na aparátu mu vlaje duha a z reproduktorů se ozývá ryzí grindcore exploze. Španělé tomu dokážou dát potřebný temperament. Hned při úvodu je tu nefalšovaná grindcore tsunami.

Australané POWERXCHUCK v té samé energii pokračují, jen to stáčí víc k powerviolence. Ještě větší zběsilost. Jejich zpěvák je vlastně nefotitelný, jeho hlava vypadá jako medúza na vydařené kokainové párty. Je stále v pohybu. Navíc se neustále mění rychlosti. Těžkotonážní válec, punkový nálet a ještě více obrátkový kvapík v nelidském tempu. Není čas se nudit.

Čas trochu přibrzdit. GOLERS mi jdou přesně do noty. Veteráni, co svoji dráhu startovali už v roce 98, po rozpadu SUBVERSION, jsou již pánové v letech a tak, i když hrají okovaný špinavý punk, hnaný dopředu akordovou klasikou, je to v rámci dramaturgie úvodu znatelné zklidnění.

Zásadní změna nastává u SHAMPOON KILLER. V první vteřině roztáčí Žlába vlasový vrtulník, kterým roztáčí již početnou sebranku pod scénou. Dva frontmani v popředí, foukající do lidí ty nejbrutálnější kanály, mají za sebou navíc dobře promazanou zkušenou metalovou mašinu, která ničí bojiště s precizností chirurgů. Po koncertu zní z publika jednohlasně dvě slova: „ještě jednu, ještě jednu“ a vzhledem k tomu, že chvilka času ještě zbývá, servírují zabijáci ještě desert.

Turínské mladé thrashové komando ULTRA-VIOLENCE jsou na pohled roztomilí kluci, kterým teprve nedávno začaly růst pořádný vousy. Vede je kytarista a zpěvák Loris Castiglia, který má snad jen 160 cm, ale na prknech festivalu je ho rozhodně všude plno. Jejich thrashový nálet odkazuje na to nejlepší, co žánr nabízí a odezva od publika je dnes zatím nejsilnější. Při intru bubeník za bicími stojí, jakoby vzdával hold při hymně, ale pak se rozjíždí peklo. Každý ročník se tu vidí jedna mladá skvělá thrashová kapela.

Dramaturgie festivalu byla poslední roky vždy bohatá na kapely z velmi netradičních destinací. CHEPANG jsou jednou z nich. Kapela je sestavena z Nepálců z kmene Chepang, nad jejichž hlavami vyhlášeny tresty, nezřídka i tresy smrti. Hudebně jde o dva vokály, dvě bicí baterie a jedna kytara. To je další specialitka, která se jen tak nevidí. Bubeníci jedou povětšinou synchro a šedivý kytarista – jediný americký člen kapely na dvojku bubeníků hází ty nejuskřípanější riffy. Vrchol jednoznačně ve chvíli, kdy jeden z vokálů bere činely. Zprvu s nima tříská o sebe a následně skáče do lidského oceánu pod scénou.

Na ANTIGOD a DISFIGURED CORPSE jsem měl v plánu oběd. Obě dvě kapely jsem viděl už mockrát a měl jsem je rád. Teď je rád nemám. Na oběd jsem nešel, protože oba dva sety mě od pódia prostě nepustily. DC jsou klasiky žánru, jejich texty si recitovala v průběhu setu polovina stage crew a ANTIGOD s Chymusem v čele byl neskutečně zábavný výplach s moc pěkně dělanými pěveckými linkami. A teď sem o hladu. Díky Ostravo/Havířove.

Po koncertu amerických LICH KING to skoro vypadá, že poctivý thrash vládne na Obscene Extreme nad grindem a death metalem. Američané dokázali festival doslova zničit. A to až tak, že na pár minut dokázali i vypnout elektriku v areálu. Stejně jako u ULTRA-VIOLENCE, tohle byl opravdu životadárný koktejl kytar.

Vedle CHEPANG tu máme další exotiku. I když … jak se to vezme. Jihoafrická VULVODYNIA, které vydává domácí stáj Lacerated Enemy Records, nastupuje s rovnými kšilty. Takže co to bude? Jsou jen dvě možnosti: Rapovat nebo slamovat! Ano, B je správně. Podle jmen jako Chris van der Walt, Kris Xenopoulos nebo Duncan Bentley lze usuzovat, že tahle banda má kořeny všude na světě a hlavně bych se zastavil u basáka, kterým je prvně jmenovaný. Chrise jsem viděl doslova vypít poslední mráček z jeho červené miniaturní vodnice, kterou měl neustále v pohotovosti. Před koncertem omezil svůj oděv jen na miniaturní červené slipy a rázem mu celý festival ležel u nohou. Jeden z těch lepších a zábavnějších slamů, říznutých brutal death metalem a deathcorem.

Goregrind si dám až s GUTALAXEM. Takže na GRUESOME STUFF RELISH jdu konečně pro tempeh k Matějovi, tak se zakecávám až do LOBOTOMIE. Brazilci už mnoho let tvoří kvalitní potravu pro soupisku festivalu a tato legenda žánru není žádnou výjimkou. Maj to nějak v krvi. Tihle kořeni ze Sao Paula hráli už v roce 86 a řežou brutální přímočarý hardcore. Cítím z toho klasiky typu RATOS DE PARAO, ale vzhledem k tomu, že ti kojili v Brazílii i SEPULTURU, to asi nikoho nepřekvapí.

Přijde mi, že mnoho lidí šetří síly na večerní GUTALAX a ani narvaný špinavý grindcore, jako je bruska AXIS OF DESPAIR, to nedokáže úplně rozproudit.

Když začínají mexičtí pankáči ACIDEZ, říkám si, co ti tady dělají. Punk jak z učňáku, ve středních tempech tu krouhají pár akordů, který člověk za sebou ve stejném pořadí už mnohokrát slyšel. Stokrát dokola. Nuda. Co to jako má bejt? Mají tedy vytuněný číra, ale to tady přece nikdy dobrou kapelu nedělalo. Set se otáčí asi po patnácti minutách, kdy mu podléhají skoro všichni. To, jak tihle Mexikáni dokázali Obscene rozjet, se jen tak nevidí. Stagedivingu neodolali členové WRMROT,  VULVODYNIA, LICH KING a půlky dalších, dnes hrajících kapel. Nakonec do publika hopsaj i fotografové a děti, co si před dvěma hodinami zkoušely stagediving nanečisto, za pomoci Obscene crew, do toho jdou natvrdo. Je k vidění asi minutová stojka před kapelou … a bez pomoci! Na konci kytarista i s kytarou někde v desáté řadě od publika. Tady bylo jedno, jestli máš ruku zafačovanou v dlaze nebo rozsekanej rypák od krve. Punk is not dead. 

GRUESOME jsou pomníkem DEATH. Chodil bych tam zalejvat kytky každej den, protože tohle je opravdu důstojná poklona legendě. Kapela se členy POSSESSED a EXHUMED zní, jako by DEATH vykopali z hrobu a publikum to dobře chápe. Chuck Chuck se ozývá téměř neustále.

Následně vidím crew pokřižovat se. Vím proč. Všichni se trochu bojí, že GUTALAX v hlavním čase bude zveřinec, při kterém je čeká mnoho práce. A… je. Pod scénou i na ni se zase sešiy všechny zvířátka, živá i nafukovací a všechno tančí. Zpívá se nehynoucí „Happy birthday“… sborově celý areál a já musím vyseknout poklonu. Kluci milí, doma bych si vás nepustil, ale živě je to ta nejlepší zábava a relax.

Žádná kapela ten den vlastně neměla takový ohlas. Ani EXHUMED ani SUFFOCATION. Ti první ten den měli rozhodně nepjřísnější grindcorové vystoupení se scénkami, motorovou pilou a střevama házenýma od lidí a ti druzí mě trochu minuli. Pokud jsem dobře viděl a poznal ho i přes radikální sestřih, tak vokál obstaral Ricky Myers, bubeník z DISGORGE. Víc bohužel nemohu sloužit, jsem unavený a chci ještě vydržet na závěrečné nehudební shows.

Registruji ještě jednu z legend, kanadské DAYGLO ABORTIONS, kteří to mastí od roku 1979. To ještě ani já nebyl na světě a to už jsem šedivějící kmet. Extrémní punk, který je mnohem špinavější, než ACIDEZ. Sice už nestaví číra, ale jejich hudba je o to přesvědčivější a má energii, ke které nepotřebují mít dokonalou image. Neskutečný hudební závěr dne.

A jde se na nehudební složku. Tentokráte hned 4 vystoupení za sebou a končit se zřejmě bude až po čtvrté večerní. Jak jsem již psal, ze SM PROJEKTU jsem měl trochu smíšený dojmy. Vystoupení bylo mrazivé a to už jsem viděl Sultána na scéně téměř vykrvácet. Tentokráte tu máme karikaturu Hitlera jako travestitu/pierota a židovku, se kterou si hrají. Tedy, hrají. Pokud bandáži, bití, polévání vodou a típání cigaret říkáte hraní. Na závěr jsou zoufalé oběti propícháno čelo, což po vyndání jehel tvoří efektní zkrvavený obličej, na zádech je jí vyříznuto velké X a trocha dezinfekce ve formě moči na obličej. Finále je ještě mrazivější. Židovka je zastřelena. Musím říci, že tohle bylo emocionálně silný. Tohle nebyla sranda. I z publika je cítit určitá rozpačitost. A jak už jsem psal v prvních dojmech. Moc nechápu, lidi, kteří mají po zhlédnutí umučení židovky tendenci hajlovat. Tohle, v souvislosti s atmosférou, kterou SM projekt vytvořil, mi přišlo ještě mrazivější.

FLY HIGH TRIBE atmosféru zcela převrací. Tématem jsou Čurbyho narozeniny, kouzelník vždy vyčaruje gratulanty. První přinesou hovno, tak je pověsí. Druhý je Superman s palmou na hlavě. Taky ho pověsí. Třetí je velký dárek, ze kterého vytáhnou narozeninovou vílu, která je pověšena za kůži pod prsama.

Hned prvním číslem je vlastně tanečnice, která si propichuje různé části těla. Už při ní si uvědomuji něco, co na Obscene ještě před dvěma roky nebylo a souvisí to i se show, která přijde jako následující. Fanoušci Obscene Extreme už v tomto ohledu viděli mnoho. Máloco je překvapí. Proto mám pocit, že odezva je mnohem slabší, než byla v minulosti.Jedním důvodem je to, že se principy show opakují a druhým důvodem je klaun Selfie. Ten posunul hranice toho, co je se svým tělem možné udělat daleko od toho, na co bylo publikum zvyklé.

Dalším číslem je SAMORA, PRINCESS TWEEDLE NEEDLE, ZORA. Probíhá podobná show, jako minulý rok, jen s tím rozdílem, že vše jde rychleji. Tedy, obě holky nejdříve rozbrušovačkou jezdí po okovaných částech těla. Následně si TWEEDLE NEEDLE kladivem zaráží velké hřebíkové lízátko do nosu. Následně si v tom frňáku rejdí vrtačkou. Samora ohýbá svoje tělo do neskutečných poloh, vyhazuje končetiny z kloubů. Nechává si bouchnout petardy do genitálií. TWEEDLE NEEDLE ukazuje, že dokáže na svých uších unést těžkou bandasku plnou vody a následně ji připíná v oblasti genitálií. Lidi to berou jako něco, co už viděli, odezva je velmi slabá a je cítit, jak je to všem třem líto. Zora jako jediná předvádí nové „číslo“. Z kusu dřeva dokáže vytáhnout hřeb, který se předtím nepodařilo vytáhnout ani lidem v publiku. Tedy, důležité je zmínit to, že ho vytáhla prdelí.

A Můžeme do finále. Klaun má jen dvacet minut. Co všechno stihne? To samé, jako minule, jen rychleji. Takže, sežrat žárovku, polejt se střepama. Dát si závaží na koule a bradavky. Propižlat si tváře, ruku a paži dutým drátem. Narvat si hřebík do močový trubice. A Pozor!!! Narvat si tam i vrtačku a pak ji zapnout. Nechápu, že mu to péro neutrhla. Největší hlasový úspěch u publika má, když si vytáhne něco velkého z análu, následně si příslušný otvor roztáhne roztahovákem a svítí si do útrob baterkou. Myslím, že jsem na něco určitě zapomenul, dělal i jiné věci, jako třeba plivání ohně, ale to je z pohledu člověka, co viděl jeho taškařici už potřetí, jen nevinná dětská hra. Byť s ohněm. Po třetí hodině padám do mdlob. Dobrou noc.