Tak jsem zaspal. První dvě kapely. Včerejší noc byla ještě krušná, z pivního stanu se opět stala diskotéka a já nemohl usnout do časného rána. Ráno je veskrze grindové a kapely trochu splývají. Žánr stejný, nasazení maximální. Frantíci DEPARTMENT OF CORRECTION se liší snad jen tím, že zpěvák používá dva mikrofony najednou a u basy je Damien Cividini, který si dnes dává dvoják ještě s INHUMATE.

Australané METH LEPPARD jsou zase jenom dva, ale kytarista si snad třikrát přetočil bustr potenciometru, protože ten zvuk, který posílá do lidí, je neskutečná prasácká zeď. Američané ORGAN DEALER se neliší vlastně ničím, jen je to řemeslně poctivá práce se vším všudy. Navíc z nehostinného předměstí New Jersey. Brazilské EXPURGO na to jdou ještě živelněji, jejich zpěvák se válí po podlaze a basákův zvuk připomíná spíš rachot tanku, než cokoliv jiného.

Žánrová změna vlastně nastává až s OXIDISED RAZOR. Mexický goregrind kolovrátek je parádní šancí něco malého zhltnout. Ke scéně přicházím až na malajské TOOLS OF TRADE, pojmenovaných po majstrštyku od CARCASS. Set v Obscene si užívají už podruhé a ty zkušenosti, které nasbírali za šest let, co tu nebyli, jsou znát. Když i následující Španělé NASGHUL přichází s grindcorem, tentokráte spíše staroškolským, ale stále grindcorem, je to trochu úmorné. Království za crust nebo death metal! Čurby se nás snaží předávkovat jedním žárem a zkouší, co vlastně vydržíme. Korunou celého koncertu je hostovačka Lugubriouse ze španělské patologické legendy HAEMORRHAGE.

Skandinávci AFRUND jsou alespoň trochu jiní. Dávají k dobru velkou porci d-beatu a, ačkoliv nikam nespěchají a moc se nehýbou, z jejich hudby jde hrozně moc energie. Na severu se ještě zdržíme s další bandou, kterou jsou WOLFHOUR. Který národ že to má chronickou fixaci na vlčí jména crustových kapel? Jasně že Švédsko! V této bandě je navíc člověk, který betonoval základy žánru. Charlie Claeson, který zakládal ANTI CIMEX už má sice plně šedivou kštici, ale za bicími je vytrvalý a nekompromisní. Jako bych poslouchal neúnavný šicí stroj.

INHUMATE jsou téměř esencí OBSCENE EXTREME. Samozřejmě také grindcore. Jezdí na festival pravidelně i jako diváci. Jejich koncerty jsou hodně specifické díky jediné osobě. Je jí zpěvák Christophe Knecht. Svým zjevem mně připomíná něco, co vylezlo z bažiny, v níž to před tím několik měsíců hnilo. Před koncertem je to beránek, který se srdečně zdraví s fanoušky, ale během něj se mění v brutální kreaturu s vodnatýma očima, ze které kanou půlmetrové sliny, jenž se mísí s krví z věčně rozflákaného čela. Koncert byl jednoznačně ze všech dosud hrajících kapel nejdivočejší a nejzběsilejší. Grindcorová epilepsie v přímém přenosu. Atmosféru, jakou tenhle člověk dokáže vybudovat, najdete jen na tomto festivalu.

Ryze dámská japonská akvizice FLAGITIOUS IDIOSYNCRASY IN THE DILAPIDATION se vrací na festival jako již zkušená a protřelá banda. Rok založení 2003. Zpěvačka se před setem podepisuje drobotině do památníčků a následně rozpoutává peklo. Holandská RECTAL SMAGMA je kapelou, kterou jsem tu viděl již mnohokrát, nikdy mě jejich koncert nebavil hudebně, ale vždy mě zaručeně pobavila svými fanoušky a tím, jak při koncertě řádí. Opět se tu sešlo dostatek nafukovacích zvířátek a skvěle oháknutých šílenců, kteří své kapele dokázali připravit skvělou atmosféru, díky níž měli stage crew pohotovost a dělali „pás záchrany“ kolem kapely.

Další švédská kapela. Další přímočarý tah na branku. MOB 47 doplnil v sestavě Christoffer z LAUTSTÜRMER. Ten si nechal odstřihnout masivní dred, který, když jsem ho viděl naposledy, už skoro coural po zemi. Bohužel z koncertu MOB 47 vidím jen konec a duševně jsem nastaven na ROTTEN SOUND. Ti byli ostatně i překvapením na After Party, kde způsobili téměř apokalypsu. Banda kolem Keijo Niinimaa dokázala vyprodukovat snad tu nejmasitější vrstvu kytar, co jsem kdy slyšel. A to považme, že jsme na veganském festivalu. To, co dokázal zvukař vykroutit, bylo něco naprosto neskutečného. Viděl jsem jednoznačně ten nejlepší set ROTTEN SOUND. Bylo to burácivé a explozivní. Při jejich poslední návštěvě si jejich bubeník zlomil nohu v kotli na BRUJERIA a tak to jen s jednou nožkou na kopácích nebylo tak úplně ono, navíc to nebylo moc dlouhé. Tímto ale Finové splatili všechny dluhy obscenskému publiku.

O osud ASPHYX jsem se trochu bál. Hlavně toho, jak Bojiště zvládne tak pomalou hudbu v hlavním čase. Moje obavy byly zbytečné. Deathmetalový šedý vlk Martin Van Drunen dokázal s grácií servírovat jednu bombu za druhou. Zvukově dokonalé, podobně jako ROTTEN SOUND. Kotel předehříván pro NAPALM DEATH. Nostalgické kousky jako „The Rack“ a „Last One on Earth“. Za mě dokonalý set, při kterém si pěvecky a možná i trochu neplánovaně zahostovali třeba i Bilos z MALIGNANT TUMOUR. Krom charismatického Van Drunena zaujme v sestavě i Stefan Hüskens, který aktuálně vplul i do řad SODOM a se svoji majestátní postavou vypadá jako dávný dobře živený sultán na piedestalu, který svými pohyby celý festival řídí.

Při NAPALM DEATH mezi crew hlídajícími stagedivery u publika je i Čurby a není se čemu divit. Mezi stagedivery často vidím jeho nejstaršího syna, který si koncert maximálně užívá ve svém tradičním kostýmu rudého raka. Koncert začíná legendárním „Scum“, konkrétně skladbami „Multinational Corporations“ a „Instinct of Survival“ a je to ten nejlepší vstup do světa NAPALM DEATH. Crusties si přicházejí na své, když je zařazen cover „Victims of a Bomb Raid“ od ANTI CIMEX a set jako vždy vrcholí při „Nazi Punks Fuck Off“, jehož jméno hromadně haleká celé Bojiště.

Singapůrci WORMROT naskakují na vlnu, která doznívá po NAPALM DEATH a patřičně ji využívají. Zahráli mnohem silnější, zběsilejší a nasypanější koncert, než před šesti lety. Z publika, které při NAPALM DEATH prošlo varem, dokáží vyždímat maximum a jejich grindcore, laškující na jedné straně s death metalem, na druhé s crustem, je přesně tou explozivní směsí, která v tuto chvíli funguje bez chybičky.

Po nich nastupují LE SCRAWL, ze kterých zdaleka tak dobrý pocit nemám, ačkoliv jejich hudbu mám rád. Nevím, zdali je to tím, že kapela dlouho nehrála živě, ale jejich překombinovaná směska grindu, jazzu a ska prostě nefungovala. Měl jsem pocit, že rytmika se poněkud míjí a set celkově postrádá jakoukoliv funkčnost. A tady to i končím. Ráno musím vstávat brzo. První hrají DECULTIVATE.